O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 80 PDF Tisk E-mail
Středa, 18 březen 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 80
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 1 z 4

Portfolio mého fotrovského rejstříku je třeba rozšiřovat a neustále flexibilně reagovat na nenadálé situace. Je nasnadě být pořád ve střehu a nebát se měnit plány z minuty na minutu. Měnit plány z minuty na minutu, to Čeněk umí velmi dobře a já se s ním vždy svezu.

 

 

 

 

 

 

 

         Jednou jsme měli v plánu jít dopoledne k doktorovi, ale Čeněk se z ničeho nic uzdravil, takže jsme místo toho šli krmit labutě. Jako ostřílený rodič a šarlatán-amatér mám teorii, že když dítě již není nemocné, není potřeba chodit k doktorovi a Čekat v čekárně narvané cizíma fakanama, který řvou, jsou olezlý, usoplený, nemocný a čekat, až mě nějaké pokouše a já od něj chytím kurděje.

 

Nataša je však jiný typ rodiče. Je to přehnaně starostlivý rodič a když má Čeněk večer horečku, sýpe a je malátný, hned by mě ráno hnala k doktorovi i přesto, že Čeněk po probuzení na můj přímý dotaz, jestli je zdravý, odpověděl "hmm". Potom sice začal hlasitě kašlat, ale horečku neměl, takže jsme razili na labutě.

 

Příprava na výpravu byla z počátku spíše rozpačitá, jelikož jsem na stůl připravil rohlík na krmení, který Čeněk hbitě s mohutným přískokem šlohnul a sežral, takže jsme vzali labutím párek a mrkev. Navíc volala Nataša, jestli jsme byli u doktora a jestli ten náš malý miláček dostal spoustu léků a jestli žije a podobně. Zalhal jsem, že doktorka říkala, že je v pořádku a byl klid. Lhát Nataše o zdravotním stavu dítěte ze mě dělá pokrokového partnera a svým způsobem i báječného člověka.

 

Cíl výpravy byl stanoven na menší řeku za městem, kam se dopravíme autem. Poslední dobou je jízda v autě s Čeňkem o autonehodu. Čeněk vzadu v sedačce chvilku ťuká do okénka, načež začne něco mumlat a dožaduje se mojí reakce. Já mu ale vůbec nerozumím, a ač na něj křičím, že jestli se konečně nenaučí mluvit, nejenom, že mu neodpovím, ale taky ho nevezmou na školu, půjde k lopatě a bude bydlet na ubytovně, kde ho v noci spolubydlící ubodá kvůli cigaretám šroubovákem (jsem zastáncem pozitivní motivace dítěte).

 

I přes tuto výhružku se Čeněk zatím moc mluvit nenaučil a spíš preferuje vyřvávání několika slov (povětšinou patrně sahá k zahraničnímu dialektu, protože mu je i tak špatně rozumět).

 

 

Takže si tak jedem autem, já za volantem šálím mikrospánek (ten šálím v podstatě celý den, akorát za volantem se víc snažím), Čeněk vzadu v sedačce nejdříve něco mumlá, posléze křičí a ve finále, jelikož mu neodpovídám, tak řve. Abych se z toho nezbláznil, tak mu podám, co mám po ruce nebo v příhrádce. On si to chvíli prohlíží, následně to buď sní, zahodí nebo rozbije a začne znovu řvát. Bylo super, když byl sníh. To jsem mu udělal do auta velkou kouli ze sněhu. On byl spokojený, sníh si mačkal, potíral si s ním obličej a byl veselý.

 

Když jsme pak dojeli na místo, tak sníh roztál, Čeněk byl mokrý a my jsme jeli zpět domů ho převléknout.

 


Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]