O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- FOTŘÍK - 10
- FOTŘÍK - 1
- FOTŘÍK - 3
- FOTŘÍK - 2
- FOTŘÍK - 4
- FOTŘÍK - 5
- FOTŘÍK - 6
- FOTŘÍK - 7
- FOTŘÍK - 8
- FOTŘÍK - 9
- FOTŘÍK - 11
- FOTŘÍK - 12
- FOTŘÍK - 13
- FOTŘÍK - 14
- FOTŘÍK - 15
- FOTŘÍK - 16
- FOTŘÍK - 17
- FOTŘÍK - 18
- FOTŘÍK - 21
- FOTŘÍK - 19
- FOTŘÍK - 20
- FOTŘÍK - 22
- FOTŘÍK - 23
- FOTŘÍK - 24
- FOTŘÍK - 25
- FOTŘÍK - 26
- FOTŘÍK - 27
- FOTŘÍK - 28
- FOTŘÍK - 29
- FOTŘÍK - 31
- FOTŘÍK - 33
- FOTŘÍK - 34
- FOTŘÍK - 36
- FOTŘÍK - 37
- FOTŘÍK - 39
- FOTŘÍK - 38
- FOTŘÍK - 42
- FOTŘÍK - 43
- FOTŘÍK - 46
- FOTŘÍK - 49
- FOTŘÍK - 50
- FOTŘÍK - 51
- FOTŘÍK - 52
- FOTŘÍK - 53
- FOTŘÍK - 54
- FOTŘÍK - 55
- FOTŘÍK - 56
- FOTŘÍK - 57
- FOTŘÍK - 58
- FOTŘÍK - 59
- FOTŘÍK - 60
- FOTŘÍK - 61
- FOTŘÍK - 65
- FOTŘÍK - 66
- FOTŘÍK - 67
- FOTŘÍK - 68
- FOTŘÍK - 69
- FOTŘÍK - 70
- FOTŘÍK - 71
- FOTŘÍK - 72
- FOTŘÍK - 73
- FOTŘÍK - 74
- FOTŘÍK - 75
- FOTŘÍK - 76
- FOTŘÍK - 77
- FOTŘÍK - 78
- FOTŘÍK - 79
- FOTŘÍK - 81
- FOTŘÍK - 83
- FOTŘÍK - 84
- FOTŘÍK - 85
- FOTŘÍK - 86
- FOTŘÍK - 87
- FOTŘÍK - 88
- FOTŘÍK - 90
- FOTŘÍK - 91
- FOTŘÍK - 93
- FOTŘÍK - 92
- FOTŘÍK - 94
- FOTŘÍK - 95
- FOTŘÍK - 96
- FOTŘÍK - 97
- FOTŘÍK - 98
- FOTŘÍK - 99
- FOTŘÍK - 100
- FOTŘÍK - 101
- FOTŘÍK - 102
- FOTŘÍK - 103
- FOTŘÍK - 104
- FOTŘÍK - 105
- FOTŘÍK - 106
- FOTŘÍK - 107
- FOTŘÍK - 108
- FOTŘÍK - 109
- FOTŘÍK - 110
- FOTŘÍK - 113
- FOTŘÍK - 114
- FOTŘÍK - 115
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| FOTŘÍK - 80 |
|
|
|
| Středa, 18 březen 2015 | ||||||
Strana 2 z 4
Po náročné dvacetiminutové cestě autem jsme se blížili konečně k řece. Sjel jsem z hlavní silnice na zablácenou polní cestu, kousek se projel smykem (to Čeněk zbystřel, začal tleskat a dožadoval se přídavku ve formě převrácení auta na střechu) a zastavil asi sto metrů od místa, kde mělo probíhat krmení labutí.
Čeněk vytušil, že se bude dít něco mimořádného a že do toho budou zapleteny i zvířata, po rozepnutí pásu hbitě vyskočil ze sedačky rovnou na zem do bahna, do kterého za salvy veselého a rozpustilého dětského upřímného smíchu zabořil ruce i s hlavou. Jsou situace, kdy mívám pochybnosti, jestli to ten kluk v životě někam dotáhne a případy, kdy zaboří hlavu do bahna a pak řve, protože jí nemůže vytáhnout, mezi ně určitě patří.
Opustili jsme hlavní trasu a šli jsme k labutím raději po trávě. Už je to nějaký čas, kdy Čeněk přešel z klasické chůze ke skákání, takže k labutím skákal. Jako jo, byl hodný. Držel mě za ruku, ale místo toho, aby šel, tak skákal. Já nevím, co si mám o tomto jeho vývoji myslet.
Ve vzduchu se potutelně vznáší myšlenka, jestli se tehdá oné vášnivé a zásadní noci s Natašou mezi nás nějakým způsobem nenachomýtnul klokan.
Když jsme konečně došli (Čeněk doskákal) k labutím, kluk pookřál a skákal si je pohladit. V tom jsem mu samozřejmě zabránil, neboť z mé zkušenosti jsou labutě lstivé, nenávistné a rádi škodí (něco jako Čeněk). Přiblížili jsme se k nim na bezpečnou vzdálenost padesáti metrů, vytáhl jsem z kapsy tatranku, kterou Čeněk našel někde v útrobách auta a kterou jsem mu zabavil, když jí chtěl sníst i s obalem, a začalo krmení.
Jelikož jsem s kousky tatranky dohodil tak maximálně deset metrů, tyto dopadaly čtyřicet metrů od vody a labutě nechávaly zcela chladné. Chtě nechtě, museli jsme se přiblížit k labutím na dostřel.
Labutě byly očividně na lidi zvyklé a pro svůj pamlsek si chodily k nám na břeh. Nebudu chodit kolem horké kaše. Labutí se bojím. V minulosti mě jedna labuť napadla a nebylo to nic hezkého. Od té doby jim nevěřím a jsem přesvědčen, že jim nevěřím právem. Právě proto jsem byl z jejich přítomnosti více než nervózní. Labutě na mou nervozitu naprosto kašlaly a pro tatranku si drze přišly až úplně k nám.
V jednu chvíli nás dokonce obklíčily a mě bylo jasné, že je po všem. Že tady končí naše životní pouť. V duchu jsem se loučil s blízkými a spílal jsem osudu, že alespoň to nebohé dítě neušetřil, když tu rozesmáté nebohé dítě chytilo labuť za krk a začalo s ní beze špetky respektu smýkat po zemi.
Labuť, která byla asi tak třikrát větší než Čeněk, byla touto lstí naprosto konsternována a vyjma syčení, nekladla žádný odpor. Já jsem taktéž nekladl žádný odpor a pouze jsem v pomatení mysli v rozrušení a překvapení lapal po dechu a lomil rukama.
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
