O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 77 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 26 únor 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 77
Strana 2
Strana 3
Strana 1 z 3
Vymýšlet každý den program pro ani ne dvouleté dítě není nic lehkého. Navíc, když je zima, ale přesto není sníh. Na mé kolosální a promakané denní harmonogramy, které spočívají v tom, že Čeněk bude celý den spát, na ty mi mladý pán kašle, a nesetkávají se s kladnými ohlasy.
.
 
 
 
 
     Být celý den zalezlý v pokojíčku, žrát syntetický písek a hrát hokej, na to už nemám sílu ani pomyšlení, takže zbývají pouze jednorázové krátké procházky, ze kterých taktéž nemám moc klidu na duši, protože ten malý sígr systematicky vbíhá autům pod kola, a když ho nenechám, zapškne.

     No a pak to přišlo. Z čista jasna jsem si vzpomněl, že máme ve městě vlastně aquapark. Já si často poslední dobou jen tak z čista jasna občas vzpomínám na spoustu věcí. Paměť nefunguje, takže projevy vzpomínání jsou víceméně náhodné a nemají řád. Onehdá jsem si například v noci z čista jasna vzpomněl, že mladej šel spát bez večeře, tak jsem mu udělal Sunar a šel ho vzbudit. Když jsem ho v postýlce nenašel, tak jsem si po několika vteřinách paniky zčista jasna vzpomněl, že není na noc doma a je u babičky. Jindy jsem zase přišel z nákupu, začal vařit oběd a náhle, z čista jasna, jsem si vzpomněl, že dítě je přikurtovaný v kočárku a řve za dveřma u výtahu.


     Každopádně vzpomínka na aquapark byla jedna z těch lepších. Tím se totiž otevírají nové možnosti. Aquapark je plný tobogánů, vířivek a jiných atrakcí, tedy možnost kvalitně stráveného času, zranění a utonutí je téměř jistotou.

     Druhý den hned na devátou ranní jsme v plné polní dorazili na místo. S igelitkou s plavkama, řízkem s chlebem, petlahví plnou jablečný šťávy s uřvaným dítětem, které chtělo už od nasednutí do auta "pá" a hrát "gól", jsem si byl v té nejsprávnější náladě. Kór, když mi paní na pokladně prozradila, že otevírají až za hodinu. Tak jsme s Čeňkem zavítali do přilehlého bufáče, kde Čeněk nic nechtěl, ale když jsem si něco koupil já, tak to najednou chtěl a pak mi to zničil.

     Když se blížila desátá hodina, šli jsme si koupit vstupenky. Byl nejvyšší čas, jelikož Čeněk si bufáč již podmanil, pobíhal stále dokola a vyhrazoval si prostor, který mu podle něho patřil. Po zaplacení jsem dostal čip na náramku a s pevným přesvědčením toho, že čip ztratím, nebo ho Čeněk vdechne, jsme prošli turnikety a vodní radovánky byly takřka na dosah.

     Tak nějak jsem počítal s tím, že šatny budou oddělené, což jsem bral jako samozřejmost, tedy jsem byl velmi zaskočen, když jsem zamířil do řady jedné z kójí se skříňkami a nachytal zde dvě nahatý ženský s malými dětmi. Počítal jsem s tím, že aquapark pro nás tímto skončil, jelikož budu označen za úchyla, budeme já - úchyl a Čeněk - syn úchyla a možný budoucí úchyl, hnáni rozhořčeným personálem s loučemi a vidlemi na míle daleko. Nic z toho se však nestalo. Ženský na sebe akorát rychle hodily ručníky a bavily se dál, jako bych tam nebyl.
 
     Jim jsem možná nevadil, ale ony vadily mě. Byl jsem přesvědčen o tom, že vyčkávají na místě, až se začnu převlékat a nakonec se vysmějí mému tělesu. O tom není pochyb. To je totiž priorita všech žen. Nachytat mě nahého a demoralizovat mě výsměchem.

     Velmi líně jsem začal vysvlékat alespoň Čeňka a čekal, až ty dvě slepice vypadnou. Ty se vůbec neměly k odchodu, seděly a klábosily. Bavily se o svých dětech, které byly stejně staré jako Čeněk a zřejmě se předháněly, kdo má zázračnějšího fakana. Dcera té první už umí normálně mluvit a říká si už i o nočník. Ta druhá kontrovala tím, že její syn umí sám jíst s vidličkou a začíná už i používat nůž. Na to přihodila ta první, že její dcera umí pět anglických slovíček. Byl to zajímavý rozhovor. Já jsem se jenom smutně zadíval na toho svého malého lumena, který si zasekl nohu mezi topením a zdí a chtěl si jí uhryzat, aby se osvobodil, odevzdaně jsem si povzdechl, zmatené dítě, které nevědělo, která bije, jsem vyklínil z poza radiátoru, a šli jsme do jiné kóje. Tam nikdo nebyl a tam jsme se převlékli do plavek.


Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]