Když se Čeněk narodil, nebyl jsem si tak úplně jistý, jestli z toho taky něco vytřískám. Samozřejmě, že to byla událost, životní milník, zásadní rozcestí na mé cestě životem a podobně, ale bylo třeba si položit mimo jiné otázku, zda z této akce kápne i něco pro mě, jestli si tedy rozumíme.

Když se zpětně ohlédnu, můžu s klidem na srdci říci, že z toho pro mě moc nekáplo. Na začátku jsem si totiž vysnil, že s Čeňkovým příchodem přibyl do naší rodiny právoplatný člen, který se ihned zapojí do dění a bude spolu s námi roztáčet to soukolí domácnosti. Ba co víc, měl jsem takovou vizi, že z mé pozice staršího a silnějšího tohoto malého spolubydlícího dokážu správnými výchovnými kroky dostrkat do role sloužícího. Prostě a jednoduše, mě napadlo, že jsem si vlastně vytvořil takového malého pohůnka, který bude plnit mé rozkazy, tedy bude zametat, vynášet smetí, ráno dá slepicům, podojí kozu, naštípe dříví, opraví střechu a vyoře brambory.

Už od začátku byl Čeněk v tomto ohledu takové malé zklamání. Vzpomínám, jak jen líně ležel, řval, a když se zadařilo, tak se převalil, načež řval ještě víc. Ani tu hlavičku nebyl schopen zvednout. Na můj přímý povel, ať se přestane válet a maže do obchodu koupit mi cigára, nereagoval a nadále řešil svůj problém, jak se dostat z boku zpět na záda, jelikož to vypadalo, že řevem se to nespraví.

Říkal jsem si, že ono se to spraví, že kluk nemá svůj den a ono to přijde.

Ale ono to nepřišlo. Čeněk sice zvládá některé domácí práce, ale výsledný efekt jeho činnosti nestojí za řeč.

Čeněk mi dokáže přinést některé vybrané předměty, to mu nemůžu upřít. Tato jeho schopnost by mi mohla hrát do karet a já bych se mohl jenom válet a nechat si od kluka přinášet jídlo, pití a podobně. Nicméně účinnost této činnosti je diskutabilní, jelikož většinu předmětů, které mi donáší rozbije, rozlije, sežere a nebo ztratí (ano, během přinášení věci je schopen tuto ztratit. Neuvěřitelné). Jako příklad uvedu klasickou situaci s ovladačem.

Sedím v obýváku na křesle, užívám si hezké chvilky otec-syn, kdy syn zrovna není přítomen, neboť páchá v pokojíčku zlo a příkoří, když tu si uvědomím, že už hodinu bezmyšlenkovitě čumím v televizi na pohádky. Ještě další nálož toho přihřátýho malýho Rytíře Mikea s tím jeho Stříkalem a mozek to už zabalí a vyteče uchem. Proto jsem si zavolal na mého malého nohsleda, aby okamžitě přiklusal a přepnul mi televizi, jelikož já se přece na mateřský nepřetrhnu.

Chvilku se z pokojíčku ozývaly pouze rány (pokud po ráně nenásleduje ticho, je vše v pořádku a situace nepotřebuje mé vyhodnocení na místě), následně dupání malých chodidel a můj čeledín s nadějí ve tváři přiběhnul. Ihned jsem ho instruoval, že támhle na komodě je ovladač a že ho táta potřebuje, aby mu nepraskla žilka v hlavě a aby pak táta nemusel odjet napořád pá.

Čeněk popadl ovladač, vypnul televizi, vyndal z něho baterky, které zahodil, a nakonec s ním zdrhnul kamsi dál do bytu. Já, nemaje bič ani jiný podobný pobízeč, kterým bych svého malého otroka pozitivně motivoval, byl jsem bezradný.

V přinášení věci tedy Čeněk není kvalitní, avšak v čem bych viděl jeho budoucnost, tak jsou drobné domácí práce, a to konkrétně zametání. Zametání se mu líbí a projevuje o něj zájem. Vždycky je fascinován, když rozbije skleničku, já přiběhnu se smetáčkem a lopatkou a za stálého úpění a krvácení z chodidel, které jsem si rozdrásal o střepy, všechno úhledně zametu a vyhodím do koše.

V této činnosti vidí Čeněk tu správnou poetiku, takže začal rozbíjet skleničky a pak se shánět po smetáčku s lopatkou. Když jsem všechny skleničky sklidil z jeho dosahu, začal rozlívat svůj Sunar a pak se ho snažil zametat. Když se mu nedařilo tekutinu dostatečně zamést, tak do toho aspoň našlapal. Zametání ho natolik uhranulo, že když není co zametat, vytvoří si vlastní nepořádek. V tomto ohledu se jako nejvděčnější jeví ten debilní syntetický písek, který dostal k Vánocům. Nabere si obě hrsti písku, který důmyslně rozmístí po bytě, aby si udělal hromádky, které může zamést. Těch hromádek si udělá několik, načež vezme smetáček, se kterým chvíli mlátí do nábytku a nakonec vezme lopatku, kterou hodí do koše. Písek pak musím zamést sám.