 Zdravím všechny zúčastněné. Jsem ona "skuhravá" dušička, o které tu byla řeč. Paní Daniela mě požádala, abych si přečetl tyto komentáře a případně se vložil do diskuze, což udělám, protože je tu několik věci, co bych Vám chtěl říct. Zaprvé Vám děkuji za Vaše OBJEKTIVNÍ názory. Objektivní zdůrazňuji proto, že jsem tu četl komentáře, které se mi zdály absolutně mimo mísu, ale bylo jich opravdu minimum. Jsem rád i za ty, kteří se mě zastali a i za ty, kteří projevili svůj nesouhlas s mým chováním. Je tu samozřejmě mnoho informací, které zde nejsou zveřejněné a pokud do toho člověk nevidí, nemůže tak úplně soudit.
Avšak mám tu několik slíbených poznámek:
Ve většině případů píšete, že doma nic nedělám. Nečetl jsem naší diskuzi podruhé, ale nikde jsem snad nepsal, že doma nic nedělám. Naopak mám pocit, že toho nedělám málo, což mi potvrdili i ostatní, se kterými jsem o tom mluvil. Jen našim doma přijde, že toho dělám málo. Mnoho z vás píše taky to, že se chlubím tím, že jsem zrovna přinesl něco od babičky. Ano, máte pravdu, je to prd práce, byl to jen příklad toho, že si máma stěžovala, že nic nedělám, ačkoliv jsem pro ní zrovna něco (byť jen maličkost) udělal.
K tomu, že nevím, co obnáší udělat řízek, bych se taky rád ohradil. Rozhodně mi není vaření (a to znamená i kupování ingrediencí) cizí, vařím rád a poměrně často (ať už na koleji či u přítelkyně, doma nevařím, máma si příliš cení své kuchyně a ač nevařím nejhůř, nadělám při tom dost nepořádek, který má pocit, že již nelze nikdy uklidit  ).
Co se týče toho, že domů hodím tašku a vypadnu, také není na místě, samozřejmě si s mámou povídám o tom, jaké to bylo ve škole a když je co říct (a to je skoro pořád), mluvíme spolu klidně i hodiny .
K finanční stránce, nechápu, jak někdo může říct, že mi slečnu financují rodiče. Rodiče mi dávají peníze na moje základní potřeby, peníze vyhrazené na přítelkyni a svoje záliby si samozřejmě musím vydělat. Na střední škole jsem běhal po brigádách docela pravidelně, práci se školou jsem téměř neměl, takže bylo možné si celkem slušně někde přivydělat. Na vysoké už to taková flákačka není, jak jste někteří správně podotknuli a zvlášť v prvním ročníku to prakticky není možné. K poznámkám, že místo bagety za 40 si mám dát rohlík s máslem, chtěl bych vidět, kolik zdejších chlapů se nají rohlíkem s máslem.
Nejím ani bagety ani rohlíky s máslem, protože se snažím jíst dosti zdravě a jak se říká, snídaně je nejdůležitější jídlo dne, takže nejdu a nezaplácnu si břicho rohlíkem nebo bagetou. Levně se dá koupit i lepší strava, upřímně se mi hnusí, když někdo žije 5 let na koleji o párkách a rohlíkách a diví se, že přibírá na váze a je mu pořád blbě.
Pro informací mnohých dalších, 6000 na měsíc nestačí. Jsem téměř na nejlevnější koleji VUT a o částce 2400,- bych si opravdu mohl nechat jen zdát.
Mnoho účastníku zde píše také o tom, že postrádám empatii nebo že jsem necitlivý k vlastní mámě. V té chvíli jsem necitlivý opravdu byl, protože si myslím, že ať se děje cokoliv, rodiče by se nikdy neměli otáčet ke svým dětem zády. Můj táta nás opustil před 19ti lety a nechal nás víceméně v chudobě. Nevím, kde bych dnes byl, kdyby se máma znovu nevdala za velmi inteligentního, úspěšného a sympatického muže, kterým její nynější manžel skutečně je.
Jak jsem psal, snažil jsem se o tom mluvit. Ten večer se mnou ale moje máma nebyla ochotná mluvit o ničem, ale mám pocit, že jí k jejímu konečnému rozhodnutí přesvědčil právě on.
Co se týče mé přítelkyně, tak ať si říká kdo chce co chce, ale musíme se vidět každý týden. Odešel jsem od ní studovat do Brna a moje víkendová přítomnost je to jediné, čím jí můžu nahradit to, že jsem celý týden pryč. Argumenty, že na mě čtvrt roku počká, jsou úplně mimo. Je to mladá, krásná dívka, která si nebude kazit mládí tím, že bude na někoho čekat, sám bych to po ní nechtěl.
Další bod bych směřoval k vašemu výrazu „sklopit uši“. Mnozí mě kritizují za to, že jsem řekl, že to neumím a jsem za to rád. Za tím si stojím, tato vlastnost se mi několikrát velmi vyplatila, protože to neznamená jen to, že se ohradím, když mám pocit, že se mi křivdí, ale ohradím se, i když se křivdí někomu jinému. Mnohokrát ve škole jsem narazil na učitele, kteří si dovolovali na žáky jen proto, že si mysleli, že jako učitelé si mohou dovolit všechno. Zatímco ostatní tupě seděli jako ovce a koukali, jak si učitel nenáviděného žáka vychutnává, vyvinul jsem na rovinu odpor proti jeho chování a ozval se, čímž jsem sice naštval učitele a schytal třeba i nějakou tu pětku nebo důtku, ale to byla jen malá oběť za to, že už se žádná „šikana“ ze strany učitele neopakovala, protože viděl, že si nemůže dovolit úplně vše, jen protože je to „autorita“, respekt si prostě člověk musí zasloužit.
A poznámka nakonec, opravdu nejsem introvert jsem velmi společenský a otevřený člověk, nevím, z čeho jste toto vydedukovali.
Budu rád, když budete reagovat, ačkoliv je to diskuze stará již 3 dny.
RADEK
|
Potřeba je na to přijít a snažit se to mít pod kontrolou. Děláme chyby. Všichni a bez rozdílu. Otázka je, jak se k nim postavíme.
