O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 74 PDF Tisk E-mail
Úterý, 10 únor 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 74
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3

 
 
 
 
 
     Necítil jsem se úplně parádně, takže jsem asi po pěti minutách, kdy Páťa stál a čuměl na mě, převzal otěže a abych prolomil ledy, tak jsem se ho zeptal: "Takže ty jsi tedy Patrik jo?". "Áno" odpověděl táhle a já jsem musel konstatovat, že jsme se z místa moc nehnuli. Konverzační špílmachr zřejmě opravdu nejsem, takže jsme se s Patrikem dostali do mrtvého bodu.

     Po dalších pěti minutách ticha Patrik přišel ke mně a sednul si mi do klína. Bylo mi to maximálně nepříjemné a cítil jsem se jako znásilněný. Co to je za dítě tohle? V životě by mě nenapadlo, že bych si něco takového myslel, ale zlatej Čeněk.

     Nakonec už jsem to nevydržel, Patrika jsem odložil vedle matrace a šel za Čeňkem, že si tedy budeme spolu hrát. Čeněk si našel svou partu mladších dětí, kterým bylo potřeba zřejmě vysvětlit, jak to v životě chodí a naučit je nějaké vychytávky. Vypadalo to, jako by měl Čeněk přednášku, jelikož plameně gestikuloval před třemi dětmi, které seděly na zemi a hltaly každé jeho "slovo". Jakmile jsem dorazil na přednášku, Čeněk mě se slovy "pá" a ukazováčkem, který směřoval zpět na smutnou matračku s Patrikem, vyrazil. Už dospěl do věku, kdy se za fotra stydí.

     Sednul jsem si tedy opět k maximálně divnému Patrikovi, který mi při příchodu oznámil, že se jmenuje Patrik, a když mi ještě jako bonus nějaký fakan přejel velkou žlutou Tatrou nohu, bylo potřeba si přiznat, že se mi v dětské herně nelíbí.

     Dětská herna byla jen taková náplast na současný stav počasí. Jednoho dne se mi mělo ulevit. Konečně totiž dorazila pravá zima. Přes noc napadlo s velkou slávou pět vloček sněhu, takže jsme ráno s Čeňkem vyrazili bobovat.

     Protože ve městě není na každém rohu sjezdovka nebo aspoň kopeček, museli jsme se táhnout asi kilák sídlištěm na jediný kopeček v okolí. Celou cestou jsem Čeňka táhnul na bobech po lehce od sněhu zaprášeném bahně, protože toho sněhu zase tolik nebylo.

     Cestou jsem vyprávěl Čeňkovi, jak si báječně zabobujem, a jak to bude parádní, zatímco on si za jízdy z bobů nabíral rukou bahno se sněhem a strkal si ho do pusy.

     Asi po hodině nesvižného ploužení jsem naprosto udřený dotáhnul to dítě na bobech až ke kopečku. Ten nebyl tak zasněžen, jak jsem předpokládal a spíš se zde jezdilo po bahně. Jelikož je to jediný vyvýšenina ve městě, byl kopec obsypán nadšenými dětmi a nasranými rodiči. Půl hodinu jsme stáli frontu na kopec (v životě by mě nenapadlo, že budu stát někdy frontu na kopec), načež jsme se dostali na řadu. S chutí jsem si ho vyšlápnul s Čeňkem v jedné ruce a boby v druhé, nahoře jsme nasedli a s výskotem a radostí ve tváři sjeli dolů. Čeněk řval jak tur, dostával záchvaty a zadrhával se, takže jsem ho posadil na boby a táhnul jsem ho ten kilák po bahně zase domů. Zimní radovánky ho neoslovily.

     Zima sice nezačala úplně nejlépe, ale to hlavní nás čekalo. Vánoce. Každoroční komedie, kdy si lidé užívají klidu a rodinné pohody v narvaných obchodech a v honbě za dárky se nebojí sáhnout k násilí, tu byla znovu.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]