Tehdy to nevadilo?

Soused - čím má topit? Elektrikou, Plynem? To vše ho přijde na víc, než topení uhlím. A on nemůže za to, že je uhlí nekvalitní. Pokud teda topí uhlím a ne buhvíjakým odpadem.

po přírodním životě, musí se nejspíš odstěhovat dál než kousek za Prahu

Jsme 25 km od nejbližšího města, takže kromě usedlíků chapupářsko. A pouze ti, co tu nebydlí trvale, jsou schopni navážet za humna bordel, aby ušetřili za svoz komunálního odpadu. Platí poplatky ve městě, ale tam přece nebudou autem odpadky přepravovat! A tady za popelnici ušetří - ono se to v remízku schová, ne? Vždyť na to budu dávat posekanou trávu a pak na podzim navezu listí a už se petky, sklo a plechovky "kompostují"...

Soused - čím má topit? Elektrikou, Plynem? To vše ho přijde na víc, než topení uhlím.

Za prvé si může koupit kvalitní uhlí, za druhé kvalitní kotel i kdyby spaloval uhlí se schopností regulace už sám o sobě významně omezí množství bordelu. A ano, ekologičtější topení ho bude stát víc, ale v obci se bude dát dýchat.
U nás pohužel pár takových čudilů dokáže zamořit celé městečko v dolíčku.

Za prvé si může koupit kvalitní uhlí, za druhé kvalitní kotel (i kdyby spaloval uhlí) se schopností regulace, už sám o sobě .....

Proč si každý Pražák myslí, že když se odstěhuje do vesničky za Prahou, nikoho dalšího to už nenapadne ?
Ostatní Pražáci taky touží po vesnické idylce, tak se nedivte, že vás během chvíle obklopí šmoulí domečky nových sousedů.
Takže sice utečete z Prahy, ale Praha se zakrátko vystěhuje za vámi.

Zkuste Vysočinu, tam se vám to nestane. Ale taky to odtamtud nebude kousek do obchodního centra v Letňanech, že

nelze mít zároveň panenskou přírodu i pohodlí a pracovní možnosti.
Naše podhorská samota je 30 let furt stejná. A i dál bude, protože se tu nesmí nic nového stavět.
Soused zamořující okolí by ale měl být řešitelný - když ne normální domluvou, tak přes obecní úřad a jeho příslušné páky.

Bohužel zamořující soused je skoro neřešitelný, alespoň ne zákonnými postupy.
Pokud jeho dým není tak černý, že to překročí barevnou škálu pro testování (což u rodinného domku nebude), není, v současné chvíli, síly to změnit. Nelze přijít k někomu domů a zkontrolovat, čím topí.
V současné době se nesmí prodávat staré neefektivní kotle, ale ještě dlouho se budou moci používat a to platí stejně jenom pro kotle s centrálním vytápěním, pro kamna se nic takového nechystá.
Jediné co lze, osvěta - přemlouvat, vysvětlovat, nabízet dotace na kamna a zateplení. Ale už jenom vysvětlit babče v pastoušce, že nemá pálit v kamnech obaly od sušenek apod., když to celý život dělala, je často nadlidský úkol. A to ani nevyžaduje finanční investici.

já bych paradovala paní Ježkovou z Vesničky střediskové, která odpovídá panu Svěrákovi - ona vesnice už se taky změnila, neříkáme si strejčku , tetičko... Proč si lidé z velkoměsta venkov tak idealizují? Všechno je přece v lidech a na neohleduplnost obecně narazíte všude.

Problém z článku je spíš v kotli. Jsou to litinové kotle, které mají vysokou životnost, ale složitý systém spalování(plzeňáci se jim říká). Záruku mají asi 25 let. Ty většinou takhle čoudí. Potřebují spíš topení koksem. Taky zmiňovaný kotel tu v obci asi tři, čtyři rodiny mají a opravdu zasmrdí. Není to příjemné, ale jsou horší věci než trocha zápachu. Chalupář-Pražák nám tu zatopil v létě hůře. Neprakticky naházel staré hadry do kovového sudu, pod který dal slabý plát. A začal v největším odpoledním letním horku pálit. Řeklo by se, že to by blbej neudělal i kdyby ho tloukl. Brzy chytla od rozpáleného sudu uschlá tráva na vyprahlém dvorku a oheň se rozšířil i na jehličnany a hrozilo, že přeskočí na sousední domy. To se mu pak místní hasiči opravdu hodili, přijela i zásahovka. Odbylo se to tím, že se řeklo, je to Matěj a nikdo z toho vědu nedělal.

Zkuste Vysočinu, tam se vám to nestane.

Ha- ha- ha. Pokud teda váš soused nebude topit pazderodeskama. To je taky chuťovka.

Takovým lidem můžeš o ekologii vykládat od rána do večera. je jasné, že pro ně je prioritou mít si v čem zatopit a čím. A jestli je to ekologické řešit nebudou a ani nemůžou.

U nás je pár čudilů taky, nicméně jsme si rafinovaně koupili dům tak, že se nás to netýká - kouř jde mimo. A teď jak na to:
- Nikdy nekupujte dům v údolí, vždy na kopci. Údolí jsou v období inverze dusivou nevětranou pastí. Z kopce se naopak dívate na tu deku pod vámi.
- Na kopci kupujte pokud možno nejvyšší dům. Když je zima a bezvětří, tak zakouřený studený vzduch "teče" po svahu kopce do údolí.
- Převládající směr větrů je u nás jihozápad, takže ten první dům ve vesnici by měl být jižním nebo západním směrem od ostatních. Pak vás kouř mine i když fouká.

Chápu že je to dost složité a výběr vhodných domů se tím dost omezuje, ale zase ten čistý vzduch za to myslím stojí.

Myško:
Ano i takoví jsou, jenže často to tak není:
auto mají nové, dům mají opravený, dovolenou tráví dvakrát do roka u moře, protože jim to "dělá dobře na astma"
Pozoruhodné také je, že většinou sami hulej jako fabriky, takže kdyby přestali, tak jim to zaplatí to topení a ještě udělají i něco pro čistě své zdraví.
Čistší kotel na dřevo se dá pořídit i za dvacet tisíc.
opas: hihi. Je to pravda, ale za rok, co jsem hledal dům, jsem takový viděl v nabídce jen jeden a to byla spíše chalupa na samotě.

Takoví jsou všude, nejen kousek za Prahou ;-) My jsme od velkoměsta skoro 40 km a je to to samé. Nejhorší je to začátkem podzimu, kdy stopí kdejaký binec nastřádaný přes léto a to, co vyhodili při posezónním úklidu dvorka, zahrady, garáže, sklepa. A pak zjara, kdy dochází uhlí a tak se s ním šetří, protože přece dokupovat v době, kdy je cena nejvyšší, pro těch pár tejdnů...
A tak se stopí: nařezané pneumatiky, odpad ze staveb, rekonstrukcí, přístaveb, tedy i překližky, dýhy, lakovaná prkna, plaňky z plotu natírané fermeží, rozpadlá psí bouda, stlučená snad po válce z kdovíčeho,pytle od cementu,vapna plnene drobnym horlavym odpadem, hadry ztvrdle od barev,jak si do nich utirali ruce, hadry od benzinu a nafty a oleju z autodilny, NÁPOJOVÉ KARTONY A PET lahve!plnene pilinami a hoblinami, a samozřejmě noviny, časopisy, katalogy.
A bohužel opravdu nejde o chudé, Myško, ti topí povětšinou uhlím nebo ještě levněji dřevem (které jim za pár šupů někdo prodá, sežene, obec dovolí pod dozorem obecního hajného si opatřit v obecních lesích, nebo nedovolí a stejně si opatří...).
Znám takové lidi dobře, jsou velmi movití, ale škudliví. Mají pocit, že vyhodit něco, co se dá spálit, je škoda. Že tímhle způsobem ušetří možná stovku za celý rok, ani ne, protože výhřevnost to nemá žádnou, dobu hoření krátkou, ale i tak to prostě dělají. Že zamoří okolí, že sousedům venku nasmrádne vyprané prádlo, nebo peřiny na balkoně, a co hůř,že jejich sousedi mají astmatické dítě nebo poblíž bydlí manželský pár, oba onkologicky nemocní, ona po léčbě, on v léčbě, to je jim jedno.

Opas, jo, po letech bydlení na venkově v bytě i tohle bylo jedno z hledisek, která jsme při stavbě domu brali v úvahu. Parcela zdarma, z rodiny, ale být v dolíku, vzdali bychom se jí. Takhle nebydlíme nejvýš, ale na kopci a těch pár domů nad námi má naštěstí rozumné majitele a nové zadotované kotle.

Trošku tolerance... je to v kotlech a uhlí. Źiju na vsi a neznám nikoho, kdo by topil kartonama či dalším šancajkem. Tak si neumím představit, jak budete reklamovat koupený uhlí, který jste naházeli v létě do sklepa...

Když vzpomenu na své dětství na severu Čech, tak současná "zamořenost" je odvárek toho, čím jsme se v osmdesátých letech brodili cestou do školy.

hlavně proto, že velká část lidí neumí v kotli na uhlí topit. Vona je to docela věda, každej kotel chce svý a zkušenosti z jednoho typu nejsou 100% uplatnitelný na jiným - s novým strojem se to topič musí naučit znovu a nachodit si takový postupy, aby nečudil. Já spaluju vopravdu levný hnědý uhlí, tzv. kotlovou směs, což jsou 2/3 mosteckýho ořechu smíchaný s 1/3 sokolovskýho průmyslovýho sajrajtu, ve vobyčejným Dakonu DOR24. A nečudím, i když komín mám mizernej, historickej, málo táhnoucí. Ale první sezónu jsem se to učil a čudil jsem, vobčas, když mi to uteklo.
Chystá se snad zákon, kterej umožní topeniště kontrolovat, na "udání" - zjistit, co hulič spaluje. Ale vobávám se, že právě ve většině případů inspekco nezjistí nic jinýho, než že domělej palič všeho možnýho prostě jen neumí spálit uhlí. Tím netvrdím, že paliči plastů nejsou, jsou, to určitě jo. Jen jich je asi vo dost míň, než by se při pohledu na vesnický komíny mohlo zdát.
No a co se tejče domku u ranveje Vodochodskýho letiště, počítám, že mimo topnou sezónu by se dal střelit za pěknej peníz a za to koupit nemovitost na skutečným venkově - třeba na tý Vysočině. A ještě by zbylo na škodovku.

Před 4 lety jsem shodou neuvěřitelných náhod potkal přítele Petra L. se kterým jsme studovali stejnou střední školu. Po ukončení studia se Petr i s rodiči legálně odstěhoval do Západního Německa. Do naší trojky kamarádů patřil ještě Petr N. Na můj dotaz zdali je s Petrem v kontaktu,jsem dostal zápornou odpověd. Dozvěděl jsem se, že v pražském bytě který jeho rodina vlastnila, bydlí někdo jiný. Rozhodl jsem se Petra N. najít. Naše "trojka" studentů zvala nám sympatická děvčata o víkendech na rodinou chatu Petra N. v Kytíně který je kousek od Prahy směr Dobříš.
Zajel jsem do Kytína rozhodnut začít pátrat na radnici. Na židli před vchodem radnice se slunila kouzelná babička.
Slušně jsem jí pozdravil a sahám po klice když babka povídá, "koho pak tu hledáte mladíku?" Nemohl jsem se ubránit, rozesmál jsem se na plné kolo, neboť jsem již měl 66 let života za sebou. "Hledám inženýra Nováka," povídám a jsem již na půl ve dveřích. "Tam nemusíte, ta jeho dělá ředitelku tady hned vedle v domově důchodců." A Novák byl na světě.
Scházíme se v Kytíně každý rok. Petr se svou ženou zde vedou svůj penzion pro osoby postižené ztrátou paměti s perfektní lékařskou péčí.
Kdo pojedete směrem na Dobříš, odbočku na Kytín z dálnice nelze přehlédnout. Uzounká silnice lemovaná borovým lesem vás na konci odmění nádherným výhledem na vesničku v údolí, široko dokola lemovanou lesy. Silnička ve vsi končí, ves je neprůjezdná. Uprostřed vsi sedí na kameni v rybníku vodník v životní velikosti, věnovaný mě neznámím sochařem. Doporučuji toto malé odbočení.

Uhelný kouř se pozná, stejně jako kouř ze dřeva. Může být různý podle kvality uhlí, vliv má počasí, kotel, topič.
Kouř ze sajrajtu je hustý, jakoby mastný, smrdí, má jinou barvu, někdy je žlutý.
Pokud by to bylo uhlím a kotlem, musel by být celou sezónu zhruba stejný.

Sajrajt se stápěl na vsi vždycky, jenže když jsem byla malá, nebyla doba plastová, uhlí a energie vůbec byly levné a skládky byly legální, tam skončilo mnoho z toho, co dnes konci v kotlich. Dnes jezdí na ves kontejnery na celý a nebezpečný odpad
1-2x ročně, do sběrného dvora daleko,tak se to hodí do kotle. Navíc se “šetří“.

celý = velký

a kvůli pohodlí o novém kotli neuvažuješ? Tady si dost lidí mění kotle i kvůli tomu,ze 3x týdně přiloží a mají teplo pořád, za méně peněz a méně práce. Brácha měnil kotel kvůli úspoře, měli dvacet let starý,vyženeny litinovy kotel. Furt museli přikládat, přes noc vyhasnul, odjeli do práce a odpoledne zatopil tchan. Teď je barák suchý a teplý.

Spousta lidí neumí topit. A není to starým kotlem, špatným komínem, nebo nevhodným palivem.
Moje tchýně vyhřívá dům akumulačkami, o to víc jí štvou čudilové. Bydlí v úzkém údolí, ze severu a z jihu sevřeném zalesněnými skalami. Naproti ní jsou tři krásné stejné historické domy. Všichni tři majitelé topí dřevem. Ale jenom jeden z nich zamořuje údolí. Zbylé dva komíny kouří jenom chvíli když zatápějí, pak už je nad komínem vidět jen tetelící se horký vzduch. Jen ten jeden komín přitroublého majitele hulí celý den.
Tam žádné kontroly nepomůžou. Topí špalkama, jako zbylí dva. Je to v hlavě a v rukách...:-(
I obyčejná kamna se přece musí napřed rozehřát třískami a drobným dřevem, než tam přiložíte špalky.

automatickej kotel na uhlí už jsem jednou měl. Stojí cca 70 tisíc, který v současný době fakt nemám. Plus to bude znamenat investici do rekonstrukce komína, na tu bídu, co tu je, automat nepřipojím. Do "Zelený úsporám" se nevejdu, vobyčejný kotlíkový dotace soudruzi v našem kraji zatím nedělaj, až budou, tak do toho půjdu. Resp. až vodejde tenhle kotel, kterej je zánovní. Vono je to na dlouhý povidání, já potřebuju vlastně kotle dva - jeden na dřevo, kusový, protože ho produkuju hromadu, druhej automat na uhlí pro situace, kdy třeba potřebuju na pár dní vodjet atd. Jenže to znamená úplně změnit systém vytápění. A to nemá smysl dělat v nezrekonstruovaným baráku, kdy navíc uvažovanej prostor kotelny potřebuje tu rekonstrukci nejsložitější. A na rekonstrukci nejni a zatím nevidím světlo na konci tunelu.
Jinak v současný mírný zimě já topím jen vodpoledne, stačí to. A to mám nezateplenej barák. Spotřebu mám mnohem nižší, než při topení v automatu na komfort "stále teplo". Topim hodně dřevem a uhlím pak už jenom přizvednu teplotu, když je komín pořádně prohřátej a má tah - skoro mi to nezakouří ani při zátopu. (Šetřílci jednak málo roztápěj dřevem a hned tam se*ou uhlí, a hlavně - co nejdřív to zavíraj a škrtěj, aby to nehořelo tak rychle. Takže to čudí a smrdí, zanáší jim to kotel i spalinový cesty, ale voni si mnou ruce, jak parádně ušetřili.) Jo, vstávám do relativní zimy, ale nijak mi to nevadí. O víkendu, když jsou tu ženský a když hezky poprosej, zatopim jim už dopoledne .

Předělali jsme si automat (původně na topení pejetkami - což je drahý špás a navíc furt by člověk pro ně musel jezdit bůhví kam) pořízený přes Zelená úsporám tak, že lze v něm topit nejen naši směs (odpady z obilí, řepky, slunečnice,což máme jako zemědělci zdarma, malinko - asi 5% - dáváme do směsi drobného uhlí pro udržení žhavosti při útlumu kotle - aby až tam zase foukne ventilátor, se to mohlo od žhavého uhlíku rozhořet), ale také lze přikládat kusové dřevo (také samovýroba). V zimě, co je nyní (kolem nuly) topí jen automat,při větších mrazech přidáme polínka, v přechodném období se jen večer zatopí dřevem -a přikládá se, dokud se nejde spát... V druhém domě máme kotel jiný, na dřevoplyn s velkou přikládací komorou (60x60x60 cm) tam zase topíme např. papírový odpad, ale hlavně větvičky a drobné dřevo, což se v komoře zplyňuje a poté hoří dřevoplyn. Takže když někde uřízneme bezinku, stopíme kmínek v polínkách v jednom domě a korunu větviček v druhém. Samozřejmě oba kotle pouštějí do komína jen páru, popel lze použít na kompost. V tom druhém kotli by se samozřejmě nádherně spalovala polena, stačilo by naložit komoru 2-3x denně, ale protože chceme strom využít celý, děláme to takto.
Souhlasím s tím, že topit se musí umět, vychytat u automatu nastavení a pod.
Krakonoši - pokud preferuješ topení na dřevo, ale chceš mít teplo, i když odjedeš, bylo by řešením mít ne dva kotle, ale akumulační nádrže, které se natopí a pak ohřívají barák, i když netopíš.

Nabidla jsem moji sousedce drevo na spaleni ze starych oken, protoze vim, ze maji kaminka na pritapeni.Podivala se na drevo, podekovala s tim, ze je nalakovane a tim padem spane pro zivotni prostredi.....i taci jsou lide.

pro mě je tohle všecko hudba daleký budoucnosti, velkejch investic a nalezení kompromisu s památkářema (už jenom to je běh na dlouhou trať, zatím se to moc nedaří). Takže v současný době nemám kam ty nádrže postavit. Jednou to tak chci mít, nízkoteplotní systém s akumulačníma nádržema a podlahový topení, to je můj cíl.
Cejtim v kostech, že letos už se něco začne zlepšovat a nějaký prachy na investice nakonec budou. Tak doufám, že to cejtim dobře :-). (Nicméně mám tu důležitější investiční akce, než je topení, to je až tak 3. na řadě, prioritní je střecha a odvlhčení.)

kdybyste nebyli na toho Putina tak zlí, tak by vám ten plyn nechal za polovic a mohli byste topit čistě a zdravě !


Gioto, znáš to rčení - před heřmánkem smekni, před bezem klekni ! A Ty ho pořežeš a spálíš !

tak tos mě tedy fakt dostal :-)

by pomohl odtahový ventilátor ke kotlům Atmos. Na odtah kotle se udělá krabice z plechu tl. 2mm a zasadí ventilátor. Ventilátor může být v chodu jen po dobu špatného tahu. Ventilátory ke kotlům používám devatenáct let. Jsou hlavním důvodem čistého spalování.
Ad spalování odpadu. Řada odpadových materiálů není recyklovatelná, např. nápojové kartóny, plasty znečištěné potravinami a dalšími druhy hmot, znečištěný a vlhký papír. Z uvedeného vyplývá, že skutečné recyklovatelné do obvykle použitelného stavu jsou jen čisté látky, zejména sklo a kovy, papír jen omezeně. Proto nejvíce pro přírodu uděláme, když omezíme spotřebu věcí, kde vznikají odpady. Hory odpadů, co vytváří obyvatelé satelitů kolem sběrných nádob, je děs.

pro současnej způsob topení je dostatečnej, když nejsem idiot a nervu tam uhlí hned, jak se to trochu rozhoří. První hodinu topím dřevem, když se mi chce a není moc mráz, topím jenom dřevem. Pak už má komín tah parádní a můžu bez vobav spalovat hnědý uhlí - bez kouře. A až budu mít moderní kotel, tak ten většinou spalinovej ventilátor má.
Můj předchůdce byl línej zpracovávat dřevo ze zahrady, tak si pomohl jinak - zavedl do komína asi metr nad sopouchem trubku a na ni napojil výdech ze starýho vysavače . A když mu komín netáhl, což bylo při jeho způsobu topení (uhlí hned) každou chvíli, pustil vysavač. Hrdě mi to předával jako geniální vynález - mně to připadalo úchylný už v tu chvíli, i když mě přesvědčoval, že bez toho nelze žít. Nikdy jsem to nepoužil, vysavač jsem zrušil a trubku zaslepil hned po první sezóně, kdy jsem si to topení nacvičil. Tak jsem rád, že žiju bez toho. Von je spalinovej ventilátor fajn, já ho měl u Varimatiku, moc príma kotel. Jenže zase na druhou stranu - je to další "miláček" na vopečovávání, když jsem koupil horší uhlí, tak jsem ho musel několikrát za sezonu rozebrat a vočistit lopatky - lepí se na ně saze a ventilátor ztratí účinnost. Takže za mě - ventilátor jo, ale jen když je nezbytně nutnej. (Což mi připomíná ještě jednu nevýhodu supermoderního kotle, jako je právě Varimatik - když vypnou elektriku, tak si člověk prostě nezatopí, i když je to na pevný paliva. Menší daň za pohodlí, naštěstí se to nestává zase tak často. Leč stane se.)

a ví tchýně jistě, že ten čudil topí jen suchýma špalkama, jako ti druzí dva? Pod ruce mu nevidíte, jestli pálí mokré dříví nebo přiloží občas něco horšího, to těžko uhlídáte.

Šikovnost asi hraje roli, hlavně u starších systémů, ale že by to dělalo takový rozdíl? Já jsem velmi netalentovaná, pokud jde o technické záležitosti, než jsme měli kompletní topení, tak jsme topili v nejobyčejnějších, nejlevnějších krbových kamnech z hobby marketu, a taky jsem se to naučila a velice rychle, nic na tom není. Kus novin, pár třísek, na to pár slabších štípaných polínek, pořádně rozhořet, přidat další štípaná polena, zase pořádně rozhořet, na silný žhavý základ naložit tlustý velký špalek, zavřít vzduch a hotovo. Nikdy mi nic nekouřilo dovnitř, ani černý čoud ven. Zato když došlo suché dřevo a přiložila jsem mokré, tak to špatně hořelo a z komína šel tmavší kouř, ne tenký světlý jako jindy.

Tohle byl důvod, proč jsem nikdy nechtěla do rekonstrukce staršího domku. Někoho to baví, pracuje na opravách rád, tak proč ne, ale já na to nejsem. Radši vydělávám na splátku hypotéky vlastního nového domu, než na nájem nevlastního bytu, a radši než na šetření na rekonstrukci s žitím v provizoriu. Rodiče to tak měli, koupili starší domek a postupně ho opravili, ale nezadlužili se, my děti jsme už byly z domu a táta je kutil, baví ho to, oba pocházejí z venkova a zvyklí jak makat, tak žít v nepohodlí. Město měli jen na studia, výdělek a těšili se na to, jak si dají dohromady nějaké to stavení na venkově. Trvalo deset let, než to dali do stavu, který si představovali. Pak deset patnáct let celkem v klidu a teď se pomalu začínají objevovat neduhy. Holt starý barák, i když pečlivě opravený.

My máme teplovodní krb, ohřátá voda jde do AKU v technické místnosti, odsud se rozvádí do podlahovky v přízemí, do žebříků v koupelnách, do radiátorů v patře. Teplotu na radiátorech hlídají ventily, v celém systému pak automat, což je jen malá krabička na zdi za dveřma do obýváku. Pokud poklesne teplota v místnosti pod nastavené minimum, u nás 22, sepne elektrokotel a dohřeje to. Ale to se stane jen při vícedenní pauze v topení krbem, když jsme pryč. Jinak podlaha nahřátá podlahovým topením a izolace udrží teplo na 22-23 den, den a půl i bez topení.

leč hledali jsme a našli úžasný místo, kde ten dům stojí sice za starou belu (a můj první nápad byl, že ho zbourám a začnu znovu, leč památkáři byli proti, přestože, jak sami mimo záznam uznali, je to dům zcela bezcennej a nejni na něm co památkově chránit, jenom hyzdí zbytek památkovýho areálu), nicméně vokolí, pozemek - to je k nezaplacení a je to tu nádherný. Navíc jsme do toho šli v době končící konjunktury, kdy moje příjmy byly dvojnásobný a měl jsem pocit, že mi stačí pevnej bod ve vesmíru a..... (však to jistě znáš).
Já už jeden vymazlenej domek s krbem a automatickým kotlem z ruiny vybudoval. Tak doufám, že než mi dojdou síly, udělám ještě tenhle. Tenkrát mi pomáhal táta, ten už ty síly nemá, takže mi bude pomáhat syn, pomalu dorůstá do toho věku a až konečně budou prachy, bude v nejlepší kondici . Zatím si tak sníme, jak to bude. Vono to má jednu výhodu, člověk se s tím místem a domem sžívá a na spoustu věcí postupně mění názor. Rekonstrukce provedený ihned po nabytí nemovitosti nejsou promyšlený a člověk si pak drbe hlavu, co všechno měl udělat jinak. Všecko má svůj čas, takže ho necháváme plynout, máme v životě vyzkoušený, že co má bejt, to bude i bez tlačení na pilu a zbytečný křeče. (Dokonalý to stejně nikdy nebude, už jen proto, že tenhle barák památkáři nedovolej zateplit.) Žít se tu dá pěkně i tak, jak to je, jen to stojí trochu víc úsilí. Jenže nějakej pohyb člověk stejně potřebuje, takže zrovna třeba dělání a nošení dřeva mě nijak nevobtěžuje (fitko nesnášim ).

Topení dřevem je naprosto blbovzdorný, pokud teda netopíš nějakým mokrým hnojem. To zvládnou i absolutní technický analfabeti (jako třeba moje žena ). Topení uhlím v kotli, to je trochu jiná liga. Ale naučit se to dá, i metodou pokus - omyl, vysokou na to fakt netřeba.
(A olympijská úroveň, to je topení koksem. Ten hoří jen mistrům a zdaleka ne v každým kotli na TP.)

čili i u toho uhlí to sice vypadá jako absence šikovnosti, když někdo hulí jak prase, ale spíš je to absence snahy a zájmu vo vokolí.

Jojo, rozumím a fandím. Snít samozřejmě musíš, aby na to jednou došlo, musíš to živit představami :-) a když ti dorůstá pomocník, je to fajn. U nás by neměl kdo rekonstruovat :-)
To naše pohodlí je zaplacené ne až tak úžasnou polohou, i když si nestěžujeme, kopec nad lesy a řekou je fajn, ale romantická polosamota mezi pěknými dřevěnicemi to rozhodně není. My na to nejsme, asi jak jsme si to užili v mládí. Naši furt něco budovali, tak jsem si užila čištění cihel a tašek z bouraček, natírání trámů, drhnutí sudů drátěným kartáčem. Měli to jako ty, taky dvakrát, chalupu a pak domek, a když zrovna měli pauzu, tak se makalo na rekonstrukci chalupy u tety a strejdy, nebo na domečku prarodičů, co si budovali na důchod, nebo u sourozenců na vyženěných vyvdaných domech. Takže moje dětství, mládí i ranou dospělost provázelo pořád nějaké budování a jak to probíhalo za socíku si asi ještě pamatuješ, nic se nekupovalo, protože to buď nebylo, nebo to bylo drahé. Asi jsem si prostě tohohle užila dosyta v mládí, tak jsem chtěla koupit zařídit byt a prostě bydlet a žít něčím jiným, pak totéž s domem. Ono i tak není pořád ještě všechno jak chceme, ale to už jsou drobnosti venku a to mě spíš baví, nakonec i ta hlína mě chytla.
Zrovna tak nemusím moc tzv. selský styl a přiznám se, že z roubenek mám skoro osypky. To je zase tím, že jsem v dětství a mládí byla ošatkami, cepy, krajáči, chodskou keramikou a malovanýma truhlama po předcích zavalena. Si to představ - od pondělí do pátku v paneláku zařízeném přísně ve stylu 70.let, a v pátek večer šup do seknice a v noci na kadibudku :-) I když na to ráda vzpomínám a naše nejoblíbenější rodinné historky při sešlostech jsou právě o tom, ale víc se mi zamlouvala představa, že budu trvale na vesnici, bez víkendového stěhování, a v domě, ne v chalupě. Naši jsou ze statků, takže oni se prostě jen vrátili "domů".

Když si takhle zavzpomínám, říkám si, kde na to ti naši brali čas, jak to všechno zvládli, při všem ostatním.

čeho bylo příliš v děteství/pubertě, to pak člověk v dospělosti většinou vodmítne. Já vyroslt ve městě v bytě a čím jsem byl starší, tím víc mě to táhlo na vesnici, ke zvířatům, k fyzický práci. Když dělám rukama (a nebo když hraju), jsem naprosto šťastnej. Vono taky to dělání rukama na svým, ať už jde o stavbu nebo zahradu, je velmi tvůrčí, určitě nejsem typ do fabriky k pásu a vobdivuju lidi, co to dokážou dělat celej život a nezbláznit se. No a to už jsme úúúúplně mimo téma, naštěstí to už tady nikdo jinej nečte .

čím jsem starší, tím je pro mě tohle všechno větší a větší relax. Rejpat se v hlíně, přesazovat kytky, sledovat, jak na slunci dozrávají rajčata, jak se klube něco ze semínek, to je uklidňující. Když po ránu vylezu dveřma v obýváku na terasu a do trávy, čichnu si vzduchu, svítí slunko, kolem rejdí kočky a psi, zažívám neuvěřitelné pocity pohody a klidu. A vděku, že tak můžu žít. Říct mi to někdo v sedmnácti, měla bych ho za blázna, i když v dětství a raném mládí mě to na vesnici taky táhlo, milovala jsem to tam a chtěla tam žít. Někdy na gymplu se to zhouplo do úplného opaku, jedině Praha, ale brzy mě to přešlo. Akorát jsem netoužila po roubenkové romantice, selské chaloupce, to byl sen mých rodičů, mým snem byl běžný dům. Tak se nám to všem naštěstí splnilo :-)