O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- FOTŘÍK - 10
- FOTŘÍK - 1
- FOTŘÍK - 3
- FOTŘÍK - 2
- FOTŘÍK - 4
- FOTŘÍK - 5
- FOTŘÍK - 6
- FOTŘÍK - 7
- FOTŘÍK - 8
- FOTŘÍK - 9
- FOTŘÍK - 11
- FOTŘÍK - 12
- FOTŘÍK - 13
- FOTŘÍK - 14
- FOTŘÍK - 15
- FOTŘÍK - 16
- FOTŘÍK - 17
- FOTŘÍK - 18
- FOTŘÍK - 21
- FOTŘÍK - 19
- FOTŘÍK - 20
- FOTŘÍK - 22
- FOTŘÍK - 23
- FOTŘÍK - 24
- FOTŘÍK - 25
- FOTŘÍK - 26
- FOTŘÍK - 27
- FOTŘÍK - 28
- FOTŘÍK - 29
- FOTŘÍK - 31
- FOTŘÍK - 33
- FOTŘÍK - 34
- FOTŘÍK - 36
- FOTŘÍK - 37
- FOTŘÍK - 39
- FOTŘÍK - 38
- FOTŘÍK - 42
- FOTŘÍK - 43
- FOTŘÍK - 46
- FOTŘÍK - 49
- FOTŘÍK - 50
- FOTŘÍK - 51
- FOTŘÍK - 52
- FOTŘÍK - 53
- FOTŘÍK - 54
- FOTŘÍK - 55
- FOTŘÍK - 56
- FOTŘÍK - 57
- FOTŘÍK - 58
- FOTŘÍK - 59
- FOTŘÍK - 60
- FOTŘÍK - 61
- FOTŘÍK - 65
- FOTŘÍK - 66
- FOTŘÍK - 67
- FOTŘÍK - 68
- FOTŘÍK - 70
- FOTŘÍK - 71
- FOTŘÍK - 72
- FOTŘÍK - 73
- FOTŘÍK - 74
- FOTŘÍK - 75
- FOTŘÍK - 76
- FOTŘÍK - 77
- FOTŘÍK - 78
- FOTŘÍK - 79
- FOTŘÍK - 80
- FOTŘÍK - 81
- FOTŘÍK - 83
- FOTŘÍK - 84
- FOTŘÍK - 85
- FOTŘÍK - 86
- FOTŘÍK - 87
- FOTŘÍK - 88
- FOTŘÍK - 90
- FOTŘÍK - 91
- FOTŘÍK - 93
- FOTŘÍK - 92
- FOTŘÍK - 94
- FOTŘÍK - 95
- FOTŘÍK - 96
- FOTŘÍK - 97
- FOTŘÍK - 98
- FOTŘÍK - 99
- FOTŘÍK - 100
- FOTŘÍK - 101
- FOTŘÍK - 102
- FOTŘÍK - 103
- FOTŘÍK - 104
- FOTŘÍK - 105
- FOTŘÍK - 106
- FOTŘÍK - 107
- FOTŘÍK - 108
- FOTŘÍK - 109
- FOTŘÍK - 110
- FOTŘÍK - 113
- FOTŘÍK - 114
- FOTŘÍK - 115
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| FOTŘÍK - 69 |
|
|
|
| Úterý, 13 leden 2015 | ||||||
Strana 2 z 2 Jednou na procházce, kdy s námi šla i Nataša (ty zpropadené procházky bývají mnohdy velmi rizikové), jsme míjeli sázkovou kancelář. Před jejím vchodem Čeněk zpozorněl, ukázal na vchod a křičel: "táta, táta". Nataša se ho zeptala, jestli sem táta chodí, Čeněk jí to odkýval a Nataša mi následně zkrouhla kapesné. Je to dobrák to dítě. Když už jsem u té obezřetnosti, tak si musím dávat pozor skoro na všechno. Čeněk totiž není sto vymyslet si něco vlastního, nějak obohatit sám sebe, a proto všechno napodobuje. Když jdu třeba na záchod na malou, tak Čeněk hodí do mísy celou roli toaleťáku, protože to viděl u Nataši (ta tam nehází celou roli, pouze si kousek odmotá. Čeněk odmotávat neumí, takže háže celou roli). Jindy mi vytáhnul z kapsy cigarety, jednu si dal do pusy, zbytek rozmačkal a šel takto přivítat návštěvu, protože tak se to podle něj má. Taky leze do trouby s vidličkou a převrací imaginární hranolky, protože to prostě jednou viděl. Ten chlapec není příliš bystrý. Od té doby, co s námi Čeněk bydlí, není v mých silách někam přijít včas. Prostě to není možné. Postupně se sice rapidně snižují důvody, proč někam vlastně přijít včas, protože mě nikdo nikam nezve, ale když se naskytne příležitost k tomu být dochvilný, tuto příležitost vždy s úspěchem nevyužijeme. Ať si dám jakýkoliv náskok, vždycky přijdeme pozdě. I když Čeněk už hodinu před plánovaným odchodem oblečen stepuje před dveřmi, vždycky se to nějak zvrhne. Někdy si sundá botu a tuto někam schová, takže ji pak půl dne hledám, jindy mbě schová botu, a jindy si tak dlouho čteme pořád dokola leporelo s Budulínkem, že dočasně zešílím a jdu si uvařit trochu hrášku, aby mě liška povozila na ocásku. Jak už jsem psal, tak mít malé dítě je svým způsobem hendikep. Mělo by se to všeobecně vědět a podle toho by se mělo i zasáhnout. Začal bych například s univerzální parkovací kartičkou, která opravňuje řidiče parkovat kdekoliv. Když přijedu s Čeňkem z nákupu, často se mi stává, že nemám kde zaparkovat, a proto musím auto odstavit mnohdy i několik set metrů od vchodu do domu. Takový luxus, že bych vzal nákup z kufru a nechal Čeňka ať v poklidu cupitá vedle mě, si nemůžu dovolit, protože Čeněk v klidu necupitá, nýbrž mi zdrhne. Pokud na něj zařvu, že takhle se to nedělá a ať okamžitě poslouchá, začne se smát a pokračuje v úniku. Takže tedy to dělám tak, že Čeňka vezmu do náruče, nákup si zavěsím na volné části údů a pod tíhou nákladu, zpocený a nevrlý, se plížím směrem domů. Čeněk situaci ulehčuje tím, že mě kope, kouše a chce jít na zem. Na mou výchovnou radu, ať počká domů, že ho tam seřežu, nebere zřetel a vůbec se podle toho nehodlá zařídit. Právě proto by se mi ta kartička hodila, abych mohl parkovat například rovnou u nás v paneláku ve sklepě. Život s malým dítětem není žádný med. I ty nejobyčejnější úkony se stávají mnohdy nemožnými. I přes tuto krutou realitu mě hřeje u srdíčka jedna věc, na kterou se upínám a kam směřují všechny mé naděje a vyhlídky. Ještě necelých sedmnáct let a Čeněk jde z domu.
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
