O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 68 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 08 leden 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 68
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3
 
 
 
 

      Naštěstí nás nevyrazili. Asi proto, že celý kurz řídila učitelka, která prožívala nějakou kariérní krizi a nevypadala, že ji práce ve školce uspokojuje. S nepřítomným výrazem seděla na židli a pouze jakoby ze setrvačnosti zdravila nově příchozí a dávala pár instrukcí. Instrukce zněly jasně. Děti si budou hodinu hrát, pak všechno uklidí a odejdou. Kurz jak bejk. Jakmile dala paní učitelka instrukce, zasedla za počítač a hledala si novou práci.

      Čeněk stále okouněl uprostřed učebny a neměl se k žádným činům. Zatímco děti kolem něho si zběsile hrály, on jenom čuměl. Aby nebyla ostuda, vzal jsem Čeňka a přesunul ho k figurkám zvířátek, které si začal strkat do pusy, čímž samozřejmě svůj dojem vylepšil.

     Nakonec i on pookřál a pomalu se začal seznamovat s osazenstvem. Vzhledem k tomu, že to je malý usmrkanec, nedařilo se mu mezi dětmi najít si přítele. Možná za to mohl jeho autoritativní přístup k seznamování, který se naučil na dětském hřišti, kdy k dítěti přijde a pak ho praští nebo shodí na zem. Tady se mu to úplně nedařilo, protože děti byly větší a silnější, takže shazovali oni jeho. To pro něj byla nová zkušenost.

     Čeněk se sociálně nezařadil, což pochopil a uznal, proto si vzal malou motorku a snažil se na ní jezdit. Aby zakusil tvrdou realitu všedního života, přišla za ním holčička, z motorky ho shodila a tuto mu zabavila pro své účely. Čeněk ihned s řevem přiběhl za mnou a ukazuje na holčičku mě vybízel, ať s tím něco udělám. Samozřejmě z pozice silnějšího, jsem mohl holčičku vzít za pačesy, třísknout s ní o zem a prohodit oknem, ale co by na to řekla její maminka?
 
      Proto jsem za ní velmi kultivovaně přišel a slušně jí požádal, ať si toho svého nevychovaného rozmazleného fracka hlídá, jinak uvidí. Z nějakého důvodu matky nerady slyší, že mají nevychovaný, rozmazlený fracky, a proto mě šla nahlásit paní učitelce. Té to bylo naštěstí jedno, protože si zrovna vkládala fotku do svého životopisu, proto jí odvětila ze setrvačnosti, že žalovat se nemá.

     Protože jsem nechtěl vyvolávat další rozepře, šli jsme si s Čeňkem ke stolu malovat. Vzal si tužku a čmáral na papír obrazce. Vše bylo v pořádku, než nějaký dobrák přinesl tempery. Fakt nevím, na co myslel. Čeněk je nejdřív zkoumal, pak šlohnul červenou a modrou, zdrhnul do kouta a začal patlat barvy na stěnu.

     To byl samozřejmě problém, protože pomalovaná cizí zeď zaváněla minimálně tím, že bych si musel o víkendu udělat brigádu a zeď přijít vymalovat. To se neztotožňovalo s mou životní filosofií, proto byla přijatelná varianta počmáranou zeď nějak zakrýt. Bohužel nebylo čím, protože jediná věc, kterou by to šlo, a tedy skříň s hračkami, byla celkem těžká a během jejího přesunu přes celou třídu bych na sebe strhnul nechtěnou pozornost. Udělal jsem proto jediné možné. Odchytil jsem první dítě, které mi přišlo pod ruku. Dal jsem mu do rukou tempery a poslal ho k počmárané zdi. Jakmile tam dítě bylo, zvolal jsem nahlas, že tam něčí dítě počmáralo zeď a bylo. Vyděšená matka ihned ke své ratolesti přispěchala, vytrhla mu z rukou barvy a seřezala ho jak žito. Pak šli domů.
 
     Holt život je svině.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]