Není pochyb o tom, že rodičovství skýtá řadu lahůdek, které tříbí charakter a oddělují zrno od plev, jako je například růst zubů, noc, kdy dítě nespí, příjemná třetí hodina ranní, kdy vás dítě vzbudí svým rykem, aby se pochlubilo tím, že svůj náklad z plíny rozpatlalo po zdi a podobně. Toto jsou všechno samozřejmě báječné rodinné okamžiky a stojí minimálně za myšlenku na sebevraždu. Nicméně realita všedního dne je trochu jinde, neboť se skládá ze stále se opakujících malých skutků malého vyvrhela, který byl počat pouze proto, aby mě zlomil. Každý den je taková mozaika drobných a často se opakujících událostí majících jediný účel a tím je, aby mi nakonec hráblo a poté, co bych si v poklidu v temném koutě potichu hlodal vlastní ruku, bych byl převezen do blázince, kde bych naplnil svůj osud.
Například taková obyčejná cesta výtahem. Neznalý a bezdětný ignorant si řekne, že cesta výtahem je něco naprosto běžného, čeho není třeba se nikterak obávat. Já musím říci, že je tomu právě naopak. Jízda s Čeňkem ve výtahu není nic pro slabší povahy. Ač bydlíme ve třináctém patře, tak běžná jízda netrvá ani minutu. Nicméně mnohdy se zdá nekonečná.
Samozřejmostí je, že Čeněk si vyřve, aby si mohl zmáčknout tlačítko. To si prostě vyřve vždycky. Můžu sice udělat ramena, nechat ho vyvztekat a dělat, že jako dítě vychovávám, ale po tom roce na mateřský už na to nemám. Na to vychovávání. Ať si dělá, co chce, mě to je jedno. Hlavně ať neřve.
Takže tedy Čeněk si vyřve to, že si zmáčkne tlačítko. Jelikož je to ale dobrák a myslí to se mnou dobře, zmáčkne jich co nejvíc. Často se mu podaří zmáčknout všechny. Takže potom jedem výtahem půl hodiny, protože jak idioti stavíme v každým patře. Tím jak všude stavíme, je takřka stoprocentní šance, že k nám do výtahu někdo vleze a začne se vybavovat a nebo ještě hůř, začne se zajímat o Čeňka. Opravdu nemám zapotřebí se bavit s cizím člověkem o Čeňkovi. Jedině, že by si tento cizí člověk Čeňka vzal a odešel. To potom jo. To by bylo v pořádku a jistě bych si to sám sobě nějak v té morální rovině zdůvodnil.
Výtah ale skýtá mnohem víc zážitků a příležitostí. Čeněk si v něm například lehá, olizuje podlahu, vzteká se, protože chce jít pá a protože ho to v něm už nebaví. Na můj apel, že kdyby nemačkal všechny ty čudlíky, že bychom byli už dávno doma, nebere zřetel a snaží se vyvolávat ve výtahu napětí.
