Přebalený, svěží a voňavý bych se realizoval ve špajzu, kam bych tajně proniknul. Nejprve bych ho přeorganizoval, protože stávající režim špajzu by mi přišel mdlý. Takže koření bych vysypal na zem, brambory bych nakousal, aby zplesnivěly, a kečup bych vylil za ledničku. To bych vyhodnotil jako správný čin.

     Zatímco by otec Čeněk, mumlaje si něco o spratkovi jednom, vytíral prostory za ledničkou, já bych se s dobrým pocitem odebral do pokojíčku, kde bych, jsa stále v reorganizovacím rauši, vyházel všechno své oblečení ze skříně a toto narval do botníku.

     A protože bych byl rozjetej fakt fest, tak v mezičase, kdy by otec rovnal vztekle oblečení zpět do skříně, mrknul bych se do ledničky. Sice bych k tomu neměl důvod, ale nutkání by bylo silnější, takže bych vyndal z ledničky vejce (ty by mi samozřejmě spadly na zem, protože jsem malej neschopnej budižkničemu) a tekutinu z nich bych matlal po zdi.

     Jestliže by tátovi ještě nerupla cévka, pravděpodobně bychom šli opět ven. Venku bych byl tradičně nepříjemný, což by záviselo hlavně na tom, zda jsem v kočárku a nebo zrovna chodím. Pokud bych byl v kočárku, tak bych se postaral o tom, abych v něm nebyl. Až bych si to štrádoval vedle kočárku, nejspíš bych se pokusil nechat se přejet kolem. Pokoušel bych se tak dlouho, dokud by mě buď nějaké nakonec nepřejelo a nebo tátovi Čeňkovi nedošla trpělivost a nešlo se opět domů.

     Doma bych byl mrzutý, že mě nepřejelo kolo a neprožitý zážitek bych si vynahradil tím, že bych vzal tátovi mobil a zavolal hasiče. Mobil má totiž zamknutý, takže jediné, co jde, je zavolat hasiče, policii a nebo záchranku. Odemknout bych ho ještě neuměl.

     Pakliže by se mi nepodařilo zavolat hasiče, tak bych aspoň tátovi vyraboval peněženku a bankovky bych přežvykoval. Jelikož by táta stále nemohl najít ovladač od televize (ten by byl stále důmyslně skrytý za topením) a proto by se musel celý den dívat na TV Šlágr, protože jsem onehdá na televizi vydloubnul tlačítko, které přepíná programy, je velmi pravděpodobné, že by mu ruply nervy a jednu by mi plácnul.

 

      To bych pak na něho zavolal sociálku.

 

 

     Ještě chvilku bych mlátil s pokličkou od hrnce do podlahy, když tu by přišla máma z práce. Tátovi by se ve znavené tváři zaskvěl něco jako úsměv a já bych se šel věnovat mámě. Táta by si zatím šel skočit na balkon si zakouřit, kde by vykouřil celou krabičku včetně krabičky samotné a možná by i slastně počichával k plynu ze zapalovače ve snaze navodit si příjemný pocit.

     Máma by si se mnou chvíli pohrála, já bych jí vysvětlil, jak je táta neschopnej, a kdy že budu mít tátu novýho, načež bych šel do sprchy.

     Otec Čeněk by se vrátil z balkonu, udělal večeři a šel by mě nakrmit. Po jídle bych vyfasoval pyžámko a šlo by se spát.