Jakmile by mě táta přebalil, šel bych si po svých do kuchyně. Dal bych si ruce za záda a nenápadně bych to tam celý procházel, abych nevzbudil moc pozornosti. Pak bych se posral. Nikomu bych to ale neřekl a bylo by to moje tajemství, protože až by to zase šlo, přidal bych do plíny ještě další várku, aby to mohlo plínou protýct, a já to měl i na zádech, a kdyby při mně stálo štěstí, tak i ve vlasech.

     Potom, co by máma odešla do práce, pokusil bych se otce Čeňka poškádlit tím, že bych vylezl na postel a skočil z ní po zádech dolů. Bylo by mi úplně jedno, že si něco udělám, hlavně, že by byla radost. Potom bych řval, protože to nebyla radost, ale bolest. Když by mě otec přispěchal konejšit, s řevem bych mu zdrhnul a vzteky bych něco rozbil.

     Jsem přesvědčen, že po chvíli by toho měl otec Čeněk dost a ještě rád by zavelel, že jdeme na procházku.

     Venku bych záměrně vypadl z kočárku a pak bych byl nepříjemnej. Kdyby se mě pokusil přikurtovat v kočárku kšírama, tak bych si je rozepnul a spadnul bych znova. Musel by mě proto zajistit izolepou a to bych pak řval, že v kočárku být nechci. Řval bych tak dlouho, dokud by mě nedal na zem. Na zemi bych chvilku pobíhal kolem něho a dělal humor s vajglama a asi bych i v rámci potvrzení svého dobrého rozmaru někde sehnal psí hovno, to bych vzal do ruky a s ním zdrhal před tátou. Jakmile by mě dostihl a s odporem utíral jednu ruku, stihnul bych si druhou aspoň olíznout.

      Potom bych pocítil nutkavou potřebu tlačit kočárek. Byl bych podle očekávání velmi slabý řidič, takže jakmile bych i s kočárkem sjel do příkopu, chvilku bych fňukal, ale jakmile by otec Čeněk vyndával kočárek a umisťoval zpět na chodník, šel bych se podívat po dalším psím hovnu.

    Jelikož by toho už otec Čeněk měl plný zuby, dal by mě zpátky do kočárku. To bych ale nechtěl a začal bych řvát, a slovy "ne, ne, ne" bych mu naznačil, že takhle si to nepředstavuju, a že chci chodit. Aby měl pokoj, dal by mě znovu na zem. Chvilku bych chodil, než bych usoudil, že mě bolí nohy, takže bych fňukal a sápal se zpět do kočárku. Potom, co bych byl umístěn zpět do kočárku, bych si to rozmyslel a chtěl bych znova na zem.

     Otec Čeněk by to za chvíli zabalil a šli bychom z procházky domů. Doma bych byl nespokojený a mlátil bych pěstičkou na vchodový dveře a křičel: "pá, pá".

    Otec Čeněk by mě pravděpodobně nechal mlátit pěstičkou do dveří a sám by si lehnul na gauč a dal by si na čelo mokrý hadr. Možná by i přemýšlel o tom, že by se šel k sousedům oběsit. To by to měl ale moc lehký. Proto bych záhy přestal bušit do dveří a skočil bych si do kuchyně pro nějaký ostrý předmět. S tímto bych se před ním důležitě producíroval, aby si mě všiml. Pokud by si mě dlouho nevšímal, tímto předmětem bych ho zranil.

     Jakmile by mi byl ostrý předmět odebrán, pravděpodobně by mě přebalil. A protože dlouho váhal, měl bych v plíně trojitou dávku z lásky speciálně pro něho. Nahatýho by mě nahnal do sprchy a tam by mě musel pořádně vydrhnout. Ani bych se nesnažil mu to ulehčit, takže bych mu pravděpodobně vytrhnul sprchu z ruky a řádně ho pokropil.