Mašinfíra Čeňek byl ve vláčku velmi šťastný. Atrakci jsem napumpoval drobnýma za dvě kila, aby se kluk taky trochu poměl. Kroutil volantem, pištěl, troubil, vyskakoval za jízdy z jedoucího vlaku. No prostě byl šťastný. Světlou rodinnou chvilku však záhy narušil opět ten malý otylý kluk, který se vehementně dral zpět do vláčku. Tak to ne. Vzal jsem znovu malého hocha a jal jsem se ho někam zamknout, když tu z přilehlé kavárny na mě zařval asi dvěstěkilový dvoumetrový chlap: "hele, nech mýho kluka!". Viděl jsem, jak rozbil láhev o stůl a pomalu se na mě šine se střepem. Usoudil jsem, že tady není čas na hrdinství. Cizího kluka jsem odhodil, popadl malého mašinfíru Čeňka, narval ho do kočárku a úprkem jsem si zachránil holý život.

      Tak já fakt nevím. Obchodní dům nás s Čeňkem příliš neoslovil. Všude jenom samý obchody, kavárny narvaný klábosícími paničkami, pár ubohých atrakcí pro děti a agresivní fotrové. To není nic pro nás.

     Příště se půjdeme mrknout třeba do železářství nebo do pojišťovny. Tam aspoň dávaj bonbóny zadara, a když budu předstírat, že mě zajímá pojištění, můžu tam být klidně i půl dne.

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

(pokračování co nejdříve)

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující