O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 61 PDF Tisk E-mail
Úterý, 18 listopad 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 61
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3

 
 
 
 

     Úvodní část procházky se nese většinou v uvolněném duchu. Čeněk rotuje v kočárku, který z posledních sil tlačím, zatímco já se tiše bez výrazu v obličeji ploužím a doufám, že mě přejede auto. Uvolněný duch naší ranní procházky dřív nebo později naruší Čeněk, který z kočárku vypadne. On totiž neumí normálně sedět. Respektive z nějakého důvodu ho sezení nebaví, takže se v kočárku staví, poskakuje v něm a tíhne k tomu, že z něho vypadne. Z toho důvodu ho musím přivazovat ke kočárku motouzem. Při ranních procházkách nejsem však většinou ve stavu, kdy by můj mozek fungoval, takže na to často zapomínám.

     Motouzem přivázaný Čeněk ke kočárku jeví známky nespokojenosti a dožaduje se volnosti hlasitým řevem. Tento stav přímo volá po roubíku, ale to bych byl špatný rodič, kdybych svému svázanému dítěti cpal do pusy roubík. Už takhle s tím provazem se pohybuju na tenkém ledě.
 
     Jakmile opustíme rušné ulice a jsme u řeky, může být Čeněk vypuštěn z kočárku. To je pak velká sláva a radost. Rozmotám Čeňka, vytáhnu ho z kočárku a položím na zem. Ten radostí vříská a skotačí.

     Posléze se ihned chopí kočárku a tento tlačí. Jelikož s ním neumí zatáčet, tlačí ho do té doby, než s ním do něčeho narazí, než ho překlopí a nebo spolu s ním sjede do příkopu. To potom prohlásí ležérní "ne", kočárek opustí a jde si po svých. Já pak musím kočárek vrátit zpět na cestu.

     Chvilku si to poslušně štráduje vedle kočárku a pak se většinou kamsi rozeběhne. Směr jeho zběsilého úprku je čistě náhodný a cíl nejistý. Každopádně Čeněk utíká jako afektovaná připosraná buznička (homosexuálové jistě tento výraz prominou). Je to docela vtipné, jak se nejistě klátí ze strany na stranu s dlaněmi na úrovni ramen otevřenými směrem k nebi a nedůstojně klopýtá. Pohled to je celkem vtipný a často mi vyloudí na tváři úsměv. Většinou to je ten den první a poslední úsměv. Tento můj první a zároveň poslední úsměv záhy ustoupí, a to když si uvědomím, že má malá afektovaná a připosraná buznička začíná mizet za horizontem.
 
     Ten malý hajzlík začíná být celkem rychlý a v mém stavu nevyspalosti a únavy, navíc s kočárkem v závěsu, není mnohdy lehké ho dostihnout.

     Zatím jsem ho pokaždé dostihnul. Nevím, co se stane, až mi uteče a já ho už nenajdu. To se asi půjdu domů v klidu vyspat a až přijde Nataša z práce, budu dělat, že se nic nestalo. Možná si toho nikdo nevšimne a nebo nebude chtít všimnout.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]