O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 59 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 03 listopad 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 59
Strana 2
Strana 2 z 2
 
 
 
 
 
Incident s alkoholem
 
     V rámci zachování příčetnosti si během výkonu svého rodičovského práva občas dám trochu vína, aby ten svět byl lepší. Není to často a toho vína není moc (to kdyby chtěl nějaký dobrák na mě volat sociálku). Jednou jsem si nalil do sklenky víno a v dobré víře ho položil na stůl. Čeněk zrovna seděl na zemi a mlátil hlavou do zdi, takže byl čas skočit si na záchod. Když jsem se vrátil a chtěl jsem si dát víno, zjistil jsem, že sklenička byla prázdná. Napadlo mě, že jsem asi natolik vyřízenej, že jsem si ji nenalil, a proto jsem si řekl, že v tomto stavu mysli chlastat radši nebudu, a víno jsem uklidil.

     Čeněk už nemlátil hlavou o zeď, nýbrž za mnou pořád chodil, otravoval mě a následně si začal zpívat. Působil rozjařeně. Posléze začal tancovat a skákat a ve finále běhal pořád dokola kolem stolu, což mu přišlo vtipné, protože se smál. Nechal jsem Čeňka, ať si běhá kolem stolu, a šel jsem žehlit. U žehlení jsem se nějak moc rozvášnil (domácí práce mě totiž děsně berou), že jsem zapomněl na čas. Když jsem si uvědomil, že žehlím už hodinu, šel jsem se podívat, co dělá Čeněk.
 
     Ten pořád běhal dokola kolem stolu a smál se. Celkem při běhu vrávoral a často padal. To mi tak nějak docvaklo, že víno jsem si nalil a Čeněk ho na tajňáka vychlastal. Vzal jsem tedy Čeňka a odtáhl ho dál od stolu. V tu ráno začal být agresivní a chtěl se se mnou prát. Zaťal pěstičky a vyzýval mě na souboj. Položil jsem ho na zem, kde se chvíli motal, načež spadnul. Pak se ještě chvíli motal po pokoji, poblil se a usnul. Tuhle příhodu Nataše říkat taktéž nebudeme.
 
 
Incident s botami
 
     Nevím proč, ale Nataša je ujetá na boty. Já mám jedny boty na lepší a jedny na horší. Tím to hasne. Nataša má narvanou celou skříň botama a pořád jich má, podle jejích slov, málo. Z mého pohledu toto zavání fetišem, ale podle ní to je v pořádku. Navíc jsem přesvědčen, že své boty má mnohem radši než mě a dokonce i než Čeňka. Skříň s botama pečlivě zamyká a klade mi na srdce, aby se Čeněk k té skříni ani nepřiblížil. Samozřejmě mě napadlo, že v té skříni schovává milence, proto jsem, když nebyla doma, zámek vylomil a hledal v ní ukrytého chlapa a nebo alespoň jeho ostatky.

     Byly tam jenom boty. Nevím, jestli to je dobře a nebo ne. Každopádně v úplně vrchní polici v samostatné přihrádce byli takové lesklé lodičky. Vypadaly, že byly drahé i proto, že na nich byla ještě cenovka s hroznou částkou. Za ty prachy jsme si mohli klidně koupit nějaké nové a lepší dítě. Ani jsem nevěděl, že lze koupit boty za cenu ojetého auta.

     Každopádně v rámci zběsilého hledání Natašinina milence, jsem tyto boty omylem shodil na zem. To byla Čeňkova šance. Boty se leskly, a jelikož Čeňka blyštivé předměty přitahují, okamžitě je zabavil a odběhl s nimi stranou.
 
     Asi za deset minut ke mně Čeněk přišel a podávaje mi okousanou botu, tvrdil, že "ne". To znamená, že mu to nechutnalo. Aby potvrdil, svá silná slova, začal odplivávat zbytky bot. Tak a je to oficiální. Čeněk je pes. Rozkousal boty, které stály hrozný peníze a navíc mu nechutnaly. Pro mě to je však něco horšího než gurmánské zklamání. Vloupal jsem se Nataše do skříně a navíc jsem nechal Čeňka sežrat jí botu (Čeněk mi přinesl jenom jednu. Druhou už jsem nikdy nenašel, takže jí musel sníst).

     Vybruslil jsem z celého incidentu nakonec celkem dobře. Vylomený zámek jsem svépomocí opravil a okousanou botu jsem venku zakopal. Mně tedy nikdo nic nedokáže. Až se bude Nataša shánět po botách, není nic jednoduššího, než říct, že nikdy žádné neměla. Základ je však jí nic neříkat.
 
 

Incident v obchodě
 
     Poslední dobou to jde s mou pozorností a pamětí tak nějak z kopce. Začátek potíží se datuje do doby, kdy se narodil Čeněk, takže buď u mě propukl Alzheimer a nebo jsem prostě nevyspalej a vyřízenej.

     Snížená činnost mozku se projevila, mimo jiné, i onehdá, když jsem jel s Čeňkem na nákup. Samotné nakupování probíhalo bez větších problémů, jelikož jsem měl seznam věcí, co mám koupit a Čeněk byl přivázaný v nákupním vozíku motouzem, aby neměl tendence vyskakovat. Jakmile jsme nakoupili, dal jsem nákup do auta, Čeňka do sedačky a jelo se domů. Celý tento proces jsem prováděl tak nějak intuitivně a možná, že jsem si během toho i občas schrupnul. Když jsem zaparkoval před barákem, obešel auto a jal se vyndat Čeňka z autosedačky, učinil jsem celkem překvapivé zjištění. V autosedačce byla místo Čeňka připoutaná nákupní taška s nákupem.

     Samozřejmě, že mě napadlo, že Čeněk bude v kufru mezi nákupem, což vypadlo celkem logicky. Čeněk tam nebyl. Takže panika, hysterie a okamžitě jsem jel zpátky na parkoviště k obchoďáku. Čeněk tam klečel a byl úplně v klidu. V pohodě jedl mravence ze země a vůbec ho nezajímalo, že ho tam táta nechal.
 
      Každopádně tohle Nataše rozhodně říkat nebudeme.
 
 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

 

 

Komentáře (1)add feed
Zobrazit/Skrýt komentářetoggle
:)) : bb2
jsi super táta i vypravěč
listopad 04, 2014 11:24
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

busy
>>Předchozí - Následující
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]