Patrně nebalancuji každý den mezi sebevraždou, vraždou a nebo celkovým selháním organismu. Jinak by totiž Nataša nemohla jednoho dne k nám domů dotáhnout čokla. Jak mi totiž bylo řečeno, máme veliký byt a v něm spoustu prostoru pro lásku, kterou máme stále komu dávat (několikrát jsem celý byt procházel, ale vyjma hřebíkem vyrytých rýh v nové plovoucí podlaze od Čeňka, jsem žádnou lásku nenašel). Čeněk navíc má velice rád psy, takže je to pro něj ideální parťák, který ho bude rozvíjet, protože já jsem v tomto ohledu podle Nataši jedno velké zklamání. Nataša prý už nějaký čas přemýšlela, že by Čeňka oblažila nějakým hezkým a milý zvířátkem, aby ho mohl Čeněk utrápit k smrti, a náhoda tomu chtěla, že její kamarádka odjela hledat štěstí do Austrálie a psa tu nechala Nataše na hlídání. Když jsem se toto dozvěděl, svitla mi naděje, že to bude jen na pár týdnů. Následně jsem se dozvěděl, že kamarádka si jela do Austrálie hledat manžela.
Kamarádka, která má uhry i na zádech, má chlupatý čelo a když se směje, teče jí krev z nosu. Tím pádem tady je čokl na doživotí.
Nový a zřejmě trvalý člen naší domácnosti je Boloňský psík se jménem Pan Zikmund. Nevím, co přesně má to podivné zvíře znamenat, ale vypadá, jako by se zkřížilo morče s mokrým hadrem. Tahle rasa byla zřejmě primárně vyšlechtěna jako potrava pro lvy, jelikož její jiné využití si nedokážu představit. Panu Zikmundovi je krásných patnáct let, takže tenhle malý potkan skoro nic nevidí, každý druhý den s ním jezdíme na veterinu kvůli různým chorobám a nemá zuby, takže mu musím žrádlo předžvýkávat.
Pan Zikmund se u nás zabydlel celkem rychle a i se mu u nás zřejmě líbí. To je dobře. Celý můj životní smysl směřuje k tomu, abych udělal hezké zázemí cizímu psovi na úkor vlastního pohodlí i zdraví. Nataša se dušovala, že se o psa bude starat převážně ona a pouze pokud bude v práci (v práci je pořád), mám na Pana Zikmunda občas dohlédnout. V praxi to tedy znamená, že mám Pana Zikmunda s Čeňkem na krku pořád já a Nataša psa jenom večer vyvenčí.
Čeněk je ale z Pana Zikmunda přímo nadšený. Je to jeho nový kamarád. Celý den za Panem Zikmundem pobíhá a huláká "babá". To znamená "baf baf", a to tedy znamená "pes". Tedy, abych to tak nějak zakotvil do kontextu, tak Čeněk celý den pobíhá za psem, na kterého ukazuje a oznamuje okolí (tedy nikomu a nebo občas mně), že ten pes je pes. Je to náš malý intelektuál a vkládáme do něj ty největší naděje.
Nehledě na to, že Čeněk celý den oznamuje zcela jasnou skutečnost, tak mě z toho věčného "babá" už začíná hrabat. Navíc Pan Zikmund taktéž nepřispívá ke kvalitní atmosféře. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou napíšu, že Pan Zikmund je debil. Ten čokl vůbec nic neumí. Neumí jednoduchý povel, neposlouchá, dělá bordel a občas na mě zaútočí. Je jako Čeněk, až na to, že Čeňka mám rád. Pana Zikmunda nesnáším, a kdyby nebylo Nataši, šel by rovnou do útulku a nebo bych ho narval do babyboxu. Mně je to jedno. Já na to kašlu, hlavně, že by byl z domu.
