Čeněk je však malý anarchista a rozvraceč všeho, co zavání řádem a pohodou, proto v kočárku nehačá, nýbrž se staví, poskakuje a má tendence z kočárku vyskakovat za jízdy. V kočárku jsou sice popruhy pro přikurtování a znehybnění pasažéra.

Výrobce ale patrně konstruoval kočárek pro neduživé a nedonošené jedince, kteří jsou rádi, že dýchají a že jim bije srdéčko. Čeněk se z popruhů dostane takřka okamžitě a jsa v rauši se posléze vrhá střemhlav z kočárku na zem. Jeho počínání v kočárku hbitě vyhodnocuju jako nežádoucí, a proto je třeba zjednat pořádek.

Následuje většinou scéna na veřejnosti, kdy na něj řvu, že to je fuj, tohle, co dělá a že fuj věci dělat nebude. Není vůbec neobvyklé, že sem tam přihodím nějaké to plácnutí. Občas mi v návalu hysterie přeskočí hlas anebo například zasípu. Okolí ne zcela správně vyhodnotí mojí osobu za rodiče-tyrana a není výjimkou, kdy mi kdejaký cucák kecá do výchovy slovy: "Nekřičte na to dítě, co jste to za rodiče. Styďte se".

To pak mám vždy chuť vzít Čeňka i s kočárkem a vší silou jimi dotyčného praštit přes hřbet. Jednou ten pohár trpělivosti přeteče a já to fakt udělám. Někoho umlátím kočárkem s nepřikurtovaným dítětem, který nehačá. A nebude mě to mrzet.

To mi připomíná nedávnou příhodu, kdy jsem během vození kočárku potkal kamaráda, kterého jsem už dlouho neviděl. Skoro jsem si ho nevšiml, jelikož Čeněk zrovna visel z kočárku hlavou dolů zaháknutý nohou o třmen a řval a já zrovna přemýšlel, jaké je to být kolibříkem (jak si poletuje z květiny na květinu a nic jiného neřeší).

Nakonec mě kamarád oslovil a já se vrátil do reality. Narovnal jsem Čeňka zpět a začal jsem se vybavovat s kamarádem. Čeněk v přítomnosti cizích lidí zaujme pozici hodného chlapečka a dělá, jako by ho vlastně z jámy pekelné nepřinesl sám Belzebub, nezazvonil nám u dveří a posléze rychle zdrhnul, zanechav nám toho malého pekelníka za dveřmi.

Kamarád mi pochválil, jaké mám hodné dítě a tvrdil, jaký mám krásný život, že se doma válím a nic nedělám, zatímco on dře osm hodin denně v kanceláři. Kopnul jsem toho ksindla do holeně a od té doby s ním nekamarádím.

Zločin: Mlátí tátu hokejkou

Věc se má tak. Můj otec, hokejový fanatik, zasypal Čeňka hordou malých hokejek v domnění, že tím z něj udělá automaticky hokejistu. Malý hokejista hokejky používá na tyranizování domácnosti. Prostě mu tak nějak sedí do ruky a zapadají mu do konceptu "utýrat fotra a pak dostat novýho, lepšího". Proto ke mně přiběhne, praští mě vší silou malou hokejkou do nohy, hokejku odhodí, zatleská a běží si pro další.

Co s tím? V první řadě je třeba potrestat mého otce, že dal Čeňkovi hokejky. Dát mu něco takového je šílenství. Proto jsem udělil mému otci domácí vězení (cítil jsem takové trochu zadostiučinění). Nejsem si však jist, jestli můj trest přijmul a domácí vězení opravdu dodržuje, a proto jsem si to posichroval a šoupnul Čeňka k našim na celý víkend.

Samozřejmě, že jsem mu přibalil hokejky. Podle mě to bude pro mého otce dostatečný trest.

Čeňka jsem rovněž potrestal domácím vězením. Podle mě to žádný výchovný dopad nemělo, protože asi hodinu po udělení domácího vězení, jsme šli na procházku, jelikož doma mě to nebavilo a mám zakázáno opouštět byt bez dítěte.