O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 50 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 28 srpen 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 50
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3
 
 
 
 
 
     Když jsem byl v pokoji, tak byl celkem klidný a i dělal humor, jakože třeba mlátí hlavou do rantle postýlky a nebo z postýlky za soustavného funění, kdy se s námahou celý rudý v obličeji vyškrábe nahoru, vypadne a pak řve. První noc byla tedy slabší. Aspoň, že Nataša se hezky vyspala. To je hlavní. O tom to celý je. Nevadí, že Čeněk usnul až někdy ráno a já jsem pohozen v komatu na zemi vedle postýlky a se srdeční arytmií jsem skálopevně rozhodnut, že se stěhujeme zpátky do garsonky.

     Ač si to Čeněk možná ani nezaslouží, jeho dětský pokoj je větší než náš celý minulý byt. Ještě než byl do svého pokoje vpuštěn, tento byl úhledný a velmi uklizený. Hračky měl narovnaný do poliček, na zemi postavený pěnový puzzle a i malý koberec se vzorem dálnice tam byl. Prostě to měl takový vymazlený. Ve vteřině, kdy byl Čeněk vpuštěn do svého nového výběhu, se tento pokoj stal postrachem celého bytu.
 
     S vřískotem strhnul, co se strhnout dalo, vyházel všechny hračky z poliček, pěnové puzzle rozsápal zubama a malý koberec se vzorem dálnice zmizel. Prostě tam nebyl a nikde jsme ho už nenašli. Čeněk svůj hezký pokojíček proměnil v semeniště zla, kam vcházíme s Natašou výhradně ve dvou a nikdy ne za tmy.

     Jakmile se Čeněk usídlil ve svém pokoji, začal dobývat i pokoje přilehlé a tyto prohlašuje za své území. Absence dveří jeho nájezdům vyhovuje a strategie, kdy svého otce decimuje narušováním spánku, má za následek, že jsem natolik vyřízený, že je schopný mě zpacifikovat a dělat si, co se mu chce. Abych z něj nedělal nějakého hurona, tak přemoci mě není nic složitého. Většinou se přemůžu sám tím, že prudce vstanu, zamotá se mi hlava a pak upadnu. Občas si během pádu i zdřímnu.
 
     Čeněk je v novém bytě velmi spokojený.

    Co se mě týče, tak já si budu muset ještě zvyknout. Všechno mi přijde zbytečně moc velký a kde je zase ten Čeněk? Zase se tady ztratil. Domácí práce mám zde ztížené. Ač se ode mě příliš neočekává (požadavky, které jsou na mě kladeny jsou, abych vypral, vyžehlil, uklidil byt a aby dítě žilo, než přijde Nataša z práce, pak už to je jedno), nedaří se mi tak úplně požadavky na mě kladené plnit. Největší problém mi dělá kulatý dřez v kuchyni. Z dřívějška jsem byl zvyklý na tradiční formát, tedy hranatý dřez. Kulatý dřez je pro mě novinka a nevím si s ním rady. Často mě mytí nádobí natolik rozhodí, že pláču.
 
     Nataša potom, když přijde z práce provádí kontrolu. Nejprve změří Čeňkovi puls, jestli žije, načež jde do kuchyně a kontroluje nádobí. A pak to přijde.
 
        "Hele, takhle si představuješ umytý nádobí? Vždyť je to mastný a jsou tady i kousky jídla", nastoupí na mě zhurta. 
        "Ale já za to nemůžu. To ten kulatej dřez. To se fakt nedá", pokouším se o chabou výmluvu.
        "To je ta nejvíc ubohá výmluva, co jsem slyšela. Dneska žádnej sex, žádná televize, prostě nic".
        Tak a je to. Kulatej dřez mi rozvrací rodinu a to byla vždy práce pro Čeňka.
 
 
     Nejen kulatý dřez je mi trnem v oku. Problémem je taktéž malý záchod. Ne tedy samotná mísa, ale místnost. Byl jsem zvyklý si Čeňka s sebou brát na záchod nejen proto, abychom tím stmelili vztah otce a syna, ale taktéž proto, že když jsem Čeňka nechal v kleci a šel na záchod, Čeněk řval tak vehementně, že se poblil.
 
     Nyní se Čeněk se mnou na záchod nevejde, a proto jej musím nechávat za dveřmi záchoda. Ten pak dělá za dveřma děsnou scénu, bouchá pěstičkami na dveře a dožaduje se vpuštění dovnitř. Občas bouchá do dveří i hlavou, kdy se patrně demonstrativně pokouší o zranění, aby mi to děsně natřel.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]