Jsem přesvědčen o tom, že den otců je každoroční událost století daleko přesahující věhlas Vánoc, Velikonoc a Nového roku dohromady. Vloni jsem tuto událost promeškal, jelikož Čeněk měl jiné starosti, kdy se převalil na bříško a pak řval, neboť byl nasranej, že se nedokáže převalit zpět. Poté, co jsem jej převalil zpět na záda, opět se s velkou slávou převalil a opět řval. Převalovací škádlení měl naplánované Čeněk na celý den a bylo to tak trochu jako u kreténů. Není divu, že si ve svém nabitém programu neudělal místo na oslavu tátova svátku.

     Letos jsem se rozhodl, že půjdu tomu štěstíčku trochu naproti a že nenechám nic náhodě. Čeněk se nejenže umí převalit z bříška zpět na záda, ale taktéž umí vstát, vytáhnout mi z kapsy peněženku a tuto hodit do hajzlu. Právě z toho důvodu jsem se s týdenním předstihem sem tam před Čeňkem zmínil, že se blíží den otců a nebylo by na škodu tátu nějak oslavně obdarovat.

     Čeněk si vzal mé narážky k srdci a velmi se těšil. Možná právě proto si na den otců přivstal již o půl čtvrté ráno a úpěnlivým pištěním a hlasitým lomcováním s postýlkou mi dával najevo, že má pro mě hezký dárek. Čeněk má svého tátu velmi rád a proto samou nedočkavostí svůj dárek o půl čtvrté ráno natěšeně ručičkou vytahoval z plínek a rozpatlal o zeď a šprusle postýlky. Taktéž nezapomněl na potření peřinky a i pod polštářek kousíček dárku pro taťku schoval, ať se taťka poměje.

     A jakou jsem měl na den otců hnedle takhle ráno radost. Jsa nevyspalý velmi jsem nemohl uvěřit, co se to právě událo a jestli se mi to nezdá. Čeněk, aby mě utvrdil v tom, že se mi to nezdá, hodil po mě kousek svého dárku a spiklenecky se usmál. "Kristova noho, nežer to", zasípal jsem zlomeným nevyspalým hlasem směrem k Čeňkovi a mžouraje s naběhlou žilkou na čele jsem toho malého rošťáka vzal a malý čipera šel za výrazného řevu rovnou pod sprchu i v pyžámku.

     Nataša podle hlasitého veselí v koupelně, odtušila, že tady není čas na hrdinství a zahlásila, že jí není dobře a že je asi nemocná. Byla totiž neděle a v neděli mívá službu na vstávání ona, abych se aspoň jeden den v týdnu vyspal (beztak se nevyspím, protože Nataša mi přinese Čeňka do postele na mazlení a ten mě dloube do oka a nebo mě plácá do temene). Zajímavostí je, že Nataša bývá nemocná v neděli celkem často a v pondělí je jí opět dobře.

Když jsem Čeňka umyl a dezinfikoval, vzal mě za ruku a vedl mě k postýlce, abych si mohl ten jeho dárek patrně pořádně užít. Celé to malé peklo, co Čeněk vytvořil, jsem postříkal deodorantem a až do svítání seškrabával špachtlí. Den otců sice nezačal úplně sluníčkově, ale já se zlomit nenechám a věřím, že bude lépe.