V obchoďáku jsem šoupnul Čeňka do košíku a začal jsem zběsile nakupovat. Čeněk vyjádřil nevoli se svým stavem, kdy se mu v košíku nelíbí, formou řevu a nadávání. Vyndal jsem ho tedy z košíku a nabádal ho, že sice jakože může chodit, ale bude se držet košíku. Čeněk mou pobídku odmítl přijmout za svou a s křikem se rozběhl úplně jiným směrem. Sice jsem ho záhy odchytil, ale tak nějak se mi ho nedařilo udržet v blízkosti košíku.

 

     Ještě, že mám pod čepicí. Tkaničku od boty jsem mu přivázal k podvozku košíku, takže nyní se od košíku nehne ani na krok. Sice se pohybujeme velmi pomalu, ale spokojenost je na obou stranách. Čeněk vždy radostně zvedl nožičku, já jsem popojel kousek s vozíkem a on si mohl přešlápnout. Podle mě ho to dokonce bavilo. Nedbaje šokovaných pohledů kolemjdoucích se náš malý konvoj došoural k uzeninám.

      U uzenin jsem se patrně nějak zasnil, nebo já nevím, ale když jsem se opět soustředil na Čeňka přivázaného ke košíku, byla tam pouze přivázaná malá botička. Bez Čeňka. Lišácky si jí totiž vyzul (ještě že si tu nohu nepřehryzal, jelikož to nevím, jak bych doma vysvětlil) a nenápadně kamsi zdrhnul. Dneska jsem jářku ve formě. Ztratil jsem dítě v obchoďáku. Super to je.

     S hrůzou v očích jsem pobíhal mezi regály a histericky řval "Čeňku, Čeňku, pojď k tátovi", čímž jsem samozřejmě všechny upozornil, že jsem otec k ničemu. Naštěstí personál brzy rozhlasem vyhlásil, že se našlo dítě a že je k vyzvednutí u kasy. Ještě že tak. Ten kámen ze srdce mi spadl natolik vehementně, že jsem byl připraven to dítě vzít, i když to nebude Čeněk.

 

     U pokladny jsem se s Čeňkem konečně setkal. Předal mi ho pan manažer prodejny s tím, že Čeněk byl nalezen v oddělení elektra, kde mlátí DVD přehravačem o zem. Mimochodem mi také oznámil, že to mám za tři tisíce a ten rozflákanej přehrávač si můžu nechat. Napadlo mě, že bych řekl, že to není moje dítě a že ho neznám, ale to se na den otců nedělá.

     Zaplatil jsem tedy za přehrávač (na nákup už mi nezbylo) a jelo se domů.

     Doma jsem Čeňka nakrmil a dal ho spát k na smrt nemocné Nataša, která má kašel a pobolívá jí hlava, proto musím uvařit oběd já.

     Po obědě ze zbytků, který jsem vyšťoural v temných zákoutích ledničky, jelikož žádné jídlo díky té nepříjemnosti s DVD přehravačem nemáme, jsem ještě vykonal další domácí práce, které korespondují s mým macho životním stylem, jako je žehlení, praní a podobně.