O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 46 PDF Tisk E-mail
Úterý, 12 srpen 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 46
Strana 2
 
 
 
 
 

     Jednoho by napadlo, že můžu Čeňka odložit do klece a mám pokoj. Jenomže chyba lávky. Natašiny rodiče asi nechodí do práce, nebo já nevím, ale pořád tu tak nějak náhodně oplendujou po celý den. Nataša zakázala po dobu přechodného bydliště ohrádku používat a patrně si najala svoje rodiče, aby na to dohlídli, jinak si to nedovedu vysvětlit. Když už ve fázi blížící se pomatení mysli rozbalím ohrádku a chystám se bujarého Čeňka do této umístit, vždy se odněkud vynoří buď tchýně a nebo tchán a s výrazným mlaskáním a kroucením hlavou mi dávají najevo, že takhle ne. Že se bude volat Nataša a ta mi to vytmaví.
 
     Takže super. A to vždy před tím ještě prolezu okolí, abych se přesvědčil, že kolem nikdo není. Podle mě se schovávaj ve stoupačkách nebo někde dole v podzemí v kotelně, jinak fakt nevím. Takže teď mám ty galeje dokonce i s dohledem a o to to je lepší.

    Taková ta světlejší stránka celého tohodle stěhovacího procesu je skutečnost, že rodiče Nataši mají velikou zahradu. Zpočátku to vypadalo jako solidní zašívárna. Sednu si do pergoly, možná si otevřu i lahváče (to spíš ale ne. Spíš si otevřu například mateřídouškovou neperlivou nechutnou minerálku, kterou nás Natašinina máma napájí po galonech) a nechám Čeňka pobíhat po zahradě a dopustím, aby byl šťastný. Plán vypadal přijatelně, avšak záhy jsem poznal, že zahrada skýtá řadu úskalí.

     V první řadě je uprostřed zahrady malý rybníček. Dříve v něm snad i plavaly ryby. Ty očividně už buď lekly a nebo vysublimovaly, takže v rybníčku plave pouze vodní hmyz a proslýchá se, že v rybníčku žije i vodní netvor. Čeněk má samozřejmě velké ambice v oboru kryptozoologie a proto podniká expedice do pobřežní oblasti rybníčku dvakrát dva metry. Jeho bohabojná expedice spočívá v tom, že se dopotácí na kraj rybníčka, zatleská a s velkou slávou do rybníčku spadne. Potom řve a je mokrej. Takže ho převlíknu, aby se posléze opět vydal do tajemných vod na stopu bájného tvora z rybníčku.
 
     Z toho důvodu ho musím od rybníčku držet dál. Pokud se náhodou zadaří a povede se mi ho udržet dál od rybníčku, zaběhne si pustit hadici a pokropí sebe i mě. Tedy je opět mokrý a musím ho znovu převléknout.

     Z tohoto hlediska je přijatelné, pokud je venku fakt pěkné počasí a je teplo. To nechám Čeňka na zahradě nahatýho a to pak může pouštět hadici, jak se mu zlíbí. Co mě při pohledu na pobíhajícího nahatého Čeňka překvapilo a čeho jsem si doposud nevšiml je, že Čeněk má celulitidu. To jen taková zajímavost.

     Nejen voda je nebezpečí, které zahrada skrývá. Je zde také pošahaný soused, který chová včely. Jsou dny, kdy se soused-včelař neovládá a vysílá své včely do okolí na trestné výpravy, kde šíří zlo. Nejednou se proto stalo, že se z ničeho nic utvořil na zahradě včelí roj. Někteří možná neví (ani já jsem to nevěděl), že takový roj vytvoří celistvý útvar ve velikosti a tvaru například fotbalového míče a je zavěšený na větvi na stromě. Čeněk je vždy otevřen novým věcem a vztahy navazuje jedna radost, proto se jednou vydal udělat roji včel malá. To jsem ho pak musel životním sprintem odstavit z cesty a před rojem s Čeňkem v náručí zdrhnout. Tohle by se v garsonce nestalo.

     Další lahůdka je skleník, ve kterém je konstantně přibližně kolem sta stupňů celsia. Tchyně tam chodí s Čeňkem zalévat seschlé plodiny. Klukovi se to zalíbilo, takže další jeho kratochvílí na zahradě je, že vezme konvičku, vezme mě za ruku a razíme do skleníku zalévat kytičky. Kytičky zalévá klidně i hodinu, zatímco já se v potu v tom vedru pomalu odpařuju. Dokud nezaleje všechny kytičky, ze skleníku prostě nepůjde. Jestliže ho odnesu bez jeho souhlasu, popadne ho pravý zahrádkářský amok. Takže prostě dokud neuzná za vhodný, že všechno nezalil (v konvičce nemá vodu, jelikož by ji s vodou neunesl, ale to mu nevadí), musíme zahradničit.

     Samozřejmostí na zahradě je, že pojídá hlínu, mlátí psa klackem do hlavy, dokud ho nerozzuří a já to pak musím za něj žehlit, vytrhává kytky ze záhonu a nebo například velmi snaživě se snaží zranit se o nástroje typu hrabičky nebo motyčka. Je toho samozřejmě mnohem víc a Čeněk každým dnem překvapí novou variantou možného sebezničení, které je třeba zabránit.
 
     Napadá mě, proč jsme se vůbec chtěli stěhovat a hlavně jestli se někdy opravdu přestěhujeme a nezůstaneme navěky na půl cesty. Tedy u tchýně v obýváku.
 
     Protože to by byla fakt lahůdka.
 
 
 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

Komentáře (2)add feed
... : deeres
Lahůdka to je. Tedy, myslím počtení. Hlavu vzhůru, Čeněk se zdárně vyvýjí, díky novým podnětům. smilies/grin.gif
srpen 13, 2014 10:27
deníček mě baví, : mura1
akorát se mi zdálo, že autor věnuje zbytečně mnoho prostoru poblití a posrání Čeňka. Co jsem právě dokrmila tu žačí bandu a již po čtvrté dnes očistila šest zasraných nohou, vymáchala a pověsila posrané hadry a převlékla poblité tričko, tak mám více pochopení... smilies/wink.gif
srpen 13, 2014 16:39
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]