Čeněk se hodí taky na úřadu. Když jsem byl na zdravotní pojišťovně jim oznámit, že už jsem půl roku na rodičovský dovolený a že jsem jim to zapomněl říct dřív, takže ať se podle toho zaříděj, byla tam děsná fronta. Měli tam takovej ubohej dětskej koutek s malým plastovým stolečkem a pastelkami, a to bylo celý. Čeněk to byl očíhnout, cože to tam jako všechno je za bezva věci. Ty asi tři pastelky, co tam byly, zlomil o zeď, načež vzal židličku a s křikem pobíhal po celé pojišťovně, mávaje touto židličkou nad hlavou. Vzpomínám si, jak vždycky, když někde bylo takové uřvané a hyperaktivní dítě, byl jsem nevrlý a měl jsem sto chutí po jeho rodiči něco hodit. Nyní jsem byl v roli toho rodiče a nikdo po mě nic nehodil. Místo toho mě pustili všichni před sebe, abychom s Čeňkem co nejdřív vypadli.

      A to výčet výhod v pojišťovně nekončí. Pokaždý na pojišťovně vyfasuju na přepážce nepříjemnou ženskou s knírkem, která si na nic nehraje a řekne mi rovnou místo pozdravu, že takový typy jako já, nemá ráda. S takovou ženskou se pak hned lépe jedná. Jednou, když jsem si tam jenom měnil pár údajů, skoro mě probodla pohledem a tak nějak působila nepřístupně. Tentokrát jsem tam šel s tím, že jsem nebyl schopen půl roku jim oznámit, že už teda nejsem na pracáku, ale že jsem na rodičovský dovolený (jsem tahounem naší ekonomiky).

 

     Počítal jsem s tím, že tentokrát paní vstane, vyrve ze země přepážku a vší silou mě s ní praští přes hřbet. Opak byl však pravdou. Jakmile uviděla Čeňka, hned se usmála a začala vyprávět něco o svém vnukovi. Sice mě ten její vnuk vůbec nezajímal, ale radostně jsem přikyvoval, že to je teda zlatíčko ten její vnuk, a byl jsem rád, že je vše kladně vyřízeno.

     Během sestavování tohoto seznamu výhod jsem byl nucen zapojit i Natašu, aby přispěchala s nějakou výhodou. Po asi čtvrthodinové odmlce z ní vypadlo, že nespornou výhodou je přeci bezvýhradná Čeňkova láska ke svým rodičům. Až mi z toho zvlhlo oko. Zatímco píšu tento odstavec, Čeněk, hnán bezvýhradnou láskou ke mně, mi prošacoval kalhoty, vytáhl z nich peněženku a v nestřeženém okamžiku roztrhal pětistovku na malé kousky (některé kousky pravděpodobně snědl). Krása.

 

     Taktéž bude takový romantický moment plný toho rodičovského naplnění, až mě Čeněk láskyplně za pár let šoupne do domova důchodců, byť mi bude třeba jenom padesát. To bude taky fajn. To pak Nataše připomenu tu bezvýhradnou lásku.

     A to je všechno. To jsou všechny výhody, na které jsem si vzpomněl. Je možné, že jich časem bude více a nebo naopak méně, ale momentálně v tuto dobu pozoruju pouze tyto.

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře