Jakmile bylo odstěhováno, mohli jsme přemístit Čeňka do provizorního bydliště - obývací pokoj u rodičů Nataši. Krásně se nám tam žije ve třech v tom jednom pokoji, jen co je pravda. Právě proto je potřeba pohnout s rekonstrukcí, abychom se mohli co nejdříve přestěhovat. Je to velmi krásná životní etapa. Ráno Čeněk vstává za rozbřesku a řve, neboť se budí v pro něj novém prostředí. Pak jde Nataša do práce. Během dne na střídačku usínám a starám se o dítě a po večerech makám na bytech.

 

     Proces rekonstrukce, i přes mou urputnou snahu, neprobíhá podle představ. Jako jo, dávám do toho to srdíčko, dřu jako mezek, ale prostě a jednoduše mám volšový ruce a nemám to tak úplně zažitý. Takže nestíhám.

 

     Nejvíc za vinu však kladu špatné organizaci času. Před samotným malováním mi trvalo dvě hodiny, než se mi podařilo rozdělat a položit na podlahu igelit, aby ani kapička barvy nekápla na mou plovoucí podlahu. Jakmile jsem s velkou slávou zakryl celou podlahu v pokoji, namíchal jsem si profesionálně na balkoně barvu v kyblíku a odnesl tuto do pokoje.

 

     Během přenášení se urvalo ucho kyblíku a celá barva se mi vylila na plovoucí podlahu v jiné místnosti, než byl položen igelit.

 

     To mě stálo cenné minutky samotného finišování a taky jsem musel volat sklenáře, jelikož jsem vzteky mrsknul prázdný kyblík od barvy do okna, které popraskalo. Nataša navrhla, že by bylo lepší najmout si na to hodinového manžela, což mě ranilo. Samozřejmě, že hodinový manžel nebyl vůbec potřeba, jelikož jsem při škrabání omítky ze zdi vyškrábl celý vypínač a přeťal nějaké dráty, takže bylo potřeba rovnou elektrikáře.

 

     Inu, čeká nás ještě spoustu krásných okamžiků v obýváku u tchýně a tchána, a pokud se mi podaří přežít rekonstrukce, budeme v novém bytě, což považuji za krok kupředu.

 

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

 

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře