Náhoda tomu chtěla, že jsem při svém slídění našel i její deníček. Se zálibou jsem ho celý přečetl, provedl pár poznámek a opravil jsem jí pravopis (patrně trochu neprozřetelně, protože, až si ho někdy bude pročítat a zjistí, že má ve svém textu opravené hrubky cizím rukopisem, které jsou navíc zvýrazněné červenou fixou a na konci každé kapitoly je udělené slovní známkování, pojme podezření).
Taktéž stojí za zmínku, že Nataša možná i počítala s tím, že ho někdy v budoucnu objevím a proto mi v něm změnila jméno. V Natašinině deníčku se jmenuju Olda. Otázkou je, zda mě má za takovýho blbce, že nepoznám, že se jedná o mě a nebo, jestli se tady nevyskytuje osoba se jménem Olda, která mi tak trochu leze do zelí.
Každopádně přikládám krátký úryvek z běžného dne Nataši.
04:00 - Venku je ještě tma a Čeněk se na mě kouká z postýlky a něco žvatlá. Je to vtipný. Dokonce se svýmu žvatlání směje. Je to tak roztomilé. Vzbudím Oldu, ať se s ním jde pomazlit a já půjdu zase spát.
04:10 - Olda vůbec nejde vzbudit. To má z toho žehlení do dvou do rána. Kdyby místo hodinový koupele radši žehlil a trochu sebou i hodil, mohl mít o půlnoci vyžehleno a klidně by pak stihnul i vytřít chodbu.
04:20 - Čeněk už nežvatlá, ale vříská a lomcuje s postýlkou. Zkopávám Oldu z postele, ať s tím něco dělá a já můžu dál spát. Za tři hodiny jdu pracovat, tak ať se to netáhlo kouká starat o syna.
04:25 - Olda se zmateně motá po místnost a ze setrvačnosti bere do rukou žehličku. Musela jsem ho okřiknout, že teď se žehlit nebude, že je potřeba ukonejšit dítě. Je to strašný s těma chlapama. Olda nakonec odložil žehličku, dopotácel se k postýlce, usmál se a omdlel. Co je tohle za chlapa?
04:30 - Musela jsem Oldu proplesknout, aby se vzpamatoval a šel nakrmit dítě. Kvůli tomu jsem vylezla z postele a teď jsem silně rozladěná. Odcházím zpět do pelechu a ať je tady klid, jinak všichni uvidíte.
05:00 - Čeněk řve. Proč Čeněk řve? Už jsem spala. Co s ním ten Olda dělá? Ten blbec usnul v půlce zlomenej o postýlku a Čeněk tady chodí po místnosti, řve a lomí rukama. To je fakt materiál.
05:05 - Jdu nakrmit Čeňka, jelikož jsem Oldu seřvala a teď musí za trest klečet v koutě a přemýšlet, co udělal. Co si neudělám sama, to nemám. Jakmile nakrmím dítě, převezme ho Olda a já se zkusím ještě trochu prospat.
05:10 - Čeněk je nakrmenej, spokojenej, ale začal nám nějak zavánět. Je posranej. Tak na tohle já kašlu. Povolávám Oldu z kouta, ať sjedná nápravu, a já jdu spát.
