O půl druhé začal Čeněk opět tleskat. Taktéž jsem pochopil, že se posral a zde vyvstalo dilema. Buď ho nechám posraného až do rána (zde hrozilo, že neusne) a nebo půjdeme navštívit Natašu do koupelny a Čeňka přebalím. Risknul jsem druhou variantu.

 

V koupelně mě Nataša přivítala láskyplným hlasitým pozdravem: "To si snad už děláš prdel" a uraženě si přikryla hlavu polštářem. Přešel jsem to bez poznámky, přebalil Čeňka a dopravil jej zpět do postýlky, kde ještě půl hodiny tleskal.

     Asi ve tři hodiny ráno, kdy byl Čeněk zrovna na své pravidelné obchůzce podél obvodu postýlky, aby zkontroloval svůj pozemek, jsem prodělal ihned za sebou několik mikrospánků a něco jako malou mrtvičku. Hlavou mi probíhalo spoustu zajímavých myšlenek a postřehů typu, jestli by nestálo za to, zavřít Čeňka do mrazáku a nebo ho donést o patro výš před dveře tetovaného souseda, tomu prokopnout dveře, načež zazvonit, nechat tam Čeňka, a zdrhnout. Ale to jsem celý já. Hubu plnou keců a skutek utek, takže jsem jen tiše seděl a jen občas si kontroloval na zápěstí tep.

      O půl čtvrté jsem ucítil na temeni hlavy malé tlumené údery a následně intenzivní bolest v ušním lalůčku. Zjistil jsem, že jsem vyčerpáním usnul s hlavou opřenou o rantl postýlky. A protože je Čeněk dobrák od kosti, několikrát mě udeřil a následně se mi s chutí zakousnul do ucha. Je to malej Satan. Navíc z toho měl tak velkou radost, že začal škytat. Jakmile škytá, je to blbý. To je špatný. To pak neusne.

     Ve čtyři se začal houpat na kolotoči, který jeho tíhu nevydržel a opět, jako již mnohokrát v minulosti, mu urval jedno rameno. S tím ramenem mě pak třískal do hlavy. Mně to ale bylo jedno. Neměl jsem sílu a ani chuť něco dělat a taky tu byla možnost, že mě třeba umlátí do bezvědomí a to se pak vyspím.

     Čeněk po chvíli usoudil, že mlátit toho udřenýho a ospalýho chudáka, který je opřený ksichtem o jeho postýlku, urvaným ramenem kolotoče nemá žádnou vejšku, takže radši zase půjde na obchůzku po svým pozemku (podél obvodu postýlky) zjistit, jestli někde nenastala nějaká změna, která volá po jeho zásahu. Mezitím se mi z únavy zpustila krev z nosu.

     V pět hodin Čeněk zalehnul a konečně usnul. Kdybych v tu chvíli měl nějaké emoce a nebyl uvnitř mrtvý, jistě bych radostí povyskočil. Místo toho jsem se s námahou odlepil od židle, odsunul se a upadl do postele. Patrně jsem byl natolik vyčerpán, že jsem usnul ještě v průběhu upadnutí. Jinak bych si všimnul, že jsem se netrefil na postel a upadl na zem. To jsem zjistil až za hodinu a půl, kdy mě Nataša, která se vyplazila z vany a chystala se do práce, vzbudila, že mi v postýlce sedí dítě, který tleská, a asi bych ho měl nakrmit.

 

 

     To jsem se dnes ale hezky vyspal...

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře to mě nenapadlo : Oliva Tak to mě nenapadlo, že ten můj chlap, když on chodil a chodí do práce a já se starala o uřvané dítě, že by mi taky mohl dávat vinu za to, že dítě v noci nespí, a následně mi to vytýkat. To je mi novinka. Tak koukám, že o důvod víc si ho cenit. červen 04, 2014 22:22 ... : deeres Zase sranda, která mne pobavila. Ještě, že já měla dítě "spací vagón" a tohle neznám. Pouze dcera často dává k lepšímu pro všeobecné pobavení, že při vyprávěnkách pro ní na dobrou noc, jsem usnula já. A vědoma si své povinnosti, dítě řádně uspat, blábolila jsem nesmyslné pohádky z polospánku. červen 05, 2014 12:31