O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 28 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 19 květen 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 28
Strana 2
Strana 3
Strana 4

 

 

 

 

 

     Období plížení kolem stěn trvalo pouze krátce, neboť Čeněk objevil, že se může pohybovat i volně v prostoru. Jaký to parádní objev. Obzvlášť, když naběhne fotr, který ho drží za ruce, aby Čeněček náhodou nehapkal a nebrečel. Alespoň tedy už jsem netrávil celé dny kolem zdí, ale pobíhal jsem v předklonu po bytě a držel rozbujařelého Čeňka, který pištěl blahem a lítal z jednoho kouta místnosti na druhou (chtěl jsem napsat bytu, než jsem si uvědomil, že náš byt je tvořen pouze jednou místnostní, takže to je celkem jedno).

 

      Být celé dny v předklonu nemůže zůstat bez následků a již po pár hodinách mě začla bolet záda. Po dvou dnech jsem měl už bolesti fest, ale Čeněk chtěl chodit čím dál tím víc. On už nechodil, on utíkal, ba přímo pelášil. Dokonce to byl mazák a i se odrážel během běhu od stěn, prudce měnil směr běhu a podobně, a to všechno se mnou v závěsu. Jelikož nejsem žádný sportovec, mé tělo není stavěné na takovou rychlost, jako vyvíjí Čeněk a hlavně na takové šílené tempo, následky se dostavily záhy.

 

     Záda už mám v prdeli nadosmrti, to mi je jasný, ty už jsou odrovnaný. Uhnal jsem si i srdeční arytmii, jelikož jeho tempo prostě stíhat nejde a i mi asi praskla klenba u chodidla, když jsem šlápnul na Čeňkovu hrací skříňku. To ho ale asi vůbec nezajímá. Vždycky, když ho pustím, abych popadnul dech, nebo si změřil tep, jestli jsem ještě naživu, začne se po mně Čeněk sápat a chce, abych ho urychleně chytil za ruce a chodil s ním.



     Nakonec, jak to tak bývá, začal Čeněk chodit sám. Pomyslel jsem si, že je to velká úleva a i jsem tomu byl rád. Mé představy byly najednou divoké, životní plány sahaly v tu ránu za hranice mé představivosti a život se zdál být lepší. Můj smělý plán, že od té doby už budu pouze ležet, sledovat televizi a Čeněk si bude sám pobíhat po bytě a vytvářet sám sobě program i zábavu, vypadal neprůstřelně a velmi reálně, ale to by to nesměl být Čeněk, aby mi nechal splnit si sebetintěrnější optimistický plán, či zasít zrnko radosti v mém zkoušeném životě.

 

     Čeněk sice pobíhal po místnosti sám, avšak program sám sobě nevytvářel. Respektive vytvářel si program, který se tak úplně neslučoval se životem. S rozběhem narážel hlavou do stolu, zakopával a padal na špičaté věci, které si tam před tím sám nastražil a podobně. Dokonce místo toho, aby běžel a pak normálně spadnul třeba na hlavu, tak ještě před samotným pádem vyskočil a dopadl na temeno. Bylo jasné, že má asistence je potřeba. Takže jsem pobíhal za ním a jistil ho.

 

     On je den ode dne silnější a víc ve formě. Pobíhá po místnosti jako permoník na kokainu. Ještě mu schází lucernička a malý krumpáček. Malou lucerničkou by to tady všechno podpálil a malým krumpáčkem by tátovi zasadil ránu z milosti přímo do spánku.

 

 


 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]