O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 25 PDF Tisk E-mail
Úterý, 06 květen 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 25
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3
 
 
 
 
 
 
      Protože jsou Vánoce mimo dárků a humánně na kusy za živa roztrhaného kapra taktéž o rodině, přijela k nám den před Vánoci i teta z venkova. Dorazila s velkou parádou a už ve dveřích nám cpala okoralou vánočku z loňska. Čeňkovi přivezla nealkoholické pivo a na košt nám s Natašou nabídla z kanystru na benzín domácí víno z angreštu. Abych neurazil, dal jsem si decku báječného domácího vína z angreštu, po kterém se mi na jazyku a na patře udělal povlak a tetu jsem pohostil chlebíčky.
 
     Teta tvrdila, že by neměla, jelikož má cukrovku a trápí ji žlučník, ale nakonec se přeci jen osmělila a vedle všech chlebíčků nám snědla i večeři a odsypala si do pytlíku léky z naší lékárničky. Teta se moc nezdržela, jelikož ji prý čekají ještě jinde, takže si akorát odskočila do koupelny, kde nám čórla mýdlo, a už upalovala o dům dál.

      Jednou z mnoha výhod, když máte malé dítě (jako třeba, že spíte až tři hodiny denně a podobně), je to, že na Vánoce máte vystaráno. Stačí dítě párkrát nafotit, koupit rámečky, toto doplnit hrníčky s potiskem "Nejlepší děda" nebo "Nejlepší babička" a jste vykrytý. Dárky jsou hotový. My jsme s Natašou šli ještě dál a z Čeňkových fotek jsme nechali udělat kalendář.

     Na Štědrý den propukly Čeňkovy první Vánoce. Od tří od rána lomcoval nedočkavě s postýlkou v blahé předtuše báječného dne a tátovi hned z první kolem páté ranní nadělil s úsměvem průser do postýlky. Letos můj první dárek. I během přebalování byl roztěkaný a očividně nedočkavý a na přebalovacím pultu dělal vruty a přemety, takže byla radost ho přebalovat.

     Nakonec se Čeněk přeci jen dočkal a po obědě vyrážíme s hodnotnými dary nejprve k rodičům Nataši. Zde Čeněk obdržel metrák dárků. Když jsem vidlemi přehazoval Čeňkovy dárky z valníku do auta, zastihla mě tíživá myšlenka, že letos asi moc dárků nedostanu, jelikož smetanu slízne dítě. Trudné myšlenky jsem záhy zahnal sebeutvrzením, že nejlepším darem je naopak někoho obdařit.
 
     Takže si babička s dědou rozbalili své kalendáře s Čeňkem a hrníčky s potiskem, že jsou nejlepší. Dokonce i Natašin pubertální bratr byl z kalendáře unešený. Když jsem mu posléze instaloval kalendář na zeď do jeho pokoje mezi plakát modelky v bikinách a plakát Metallicy, měl slzy v očích. Přiznám se, že jsem byl taktéž na měkko. Podle mě měl větší radost, než když jsme mu vloni dali s Natašou pod stromeček tablet k edukativní činnosti (a samozřejmě stahování porna).
 
     Dospívající chlapec ocení na stěně svého pokoje plakát s miminem, o tom není pochyb. Nataša dostala od rodičů šálu, já potřesení rukou a popřání do Nového roku, auto bylo plně naloženo Čeňkovými dary a mohlo se jet k našim.
 
     U našich již můj otec netrpělivě přešlapoval za dveřmi s kamerou. Když jsme vešli, byli jsme posláni zpět za dveře, jelikož otec nechal omylem na kameře krytku. Napodruhé se již náš příchod podařilo natočit a otec jevil známky spokojenosti falešným pobroukáváním koled. Moje máma si převzala Čeňka a odvedla ho do pokoje s vánočním stromečkem, který nebyl pod valem z dárků skoro vidět. Tak nějak jsem předpokládal, že všechny ty dárky jsou pro Čeňka. Otec najednou přestal natáčet a s chichotáním kamsi odběhl.
 
     Záhy se vrátil a v náruči třímal vítězně malé brusle. Vymínil si, že tento dárek předá Čeňkovi osobně.
 
     Z počítače pustil písničku od Queen - We are the champions a pomalu se s bruslemi blížil k vyděšenému Čeňkovi. Celé předání daru jsem musel samozřejmě natáčet na kameru. Zmateného Čeňka si posléze posadil na klín a třesoucí se rukou začal pomalu Čeňkovi brusle nazouvat. Čeněk nazouvání bruslí pochopil jako narušení jeho suverenity a začal se vztekat a bouřit se.
 
     Nebylo mu to však nic platné, jelikož ho otec držel pevně. Jakmile byly brusle nazuty, otec Čeňka postavil a dojatě se bránil slzám.
 
     Patrně o deset čísel větší brusle Čeňka příliš nedojaly, obzvlášť když pod jejich tíhou nebyl schopen hýbat nohama, takže jenom stál a fňukal. Otec měl na krajíčku. Když pak od nás obdržel Čeňkův kalendář, kdy byl na fotografii v měsíci září vyfocen Čeněk v malém hokejovém dresu jeho oblíbeného týmu s malou hokejkou, propukl v regulérní pláč dojetí.
 
     Okamžitě si na zeď připevnil kalendář s Čeňkovou zářijovou hokejovou fotkou na hlavní straně, zapnul kameru a začal kalendář natáčet. Asi po deseti minutách, kdy nepřestával natáčet, jsme usoudili, že tady jsme skončili a mohli jsme jít domů.
 
      Naši budou mít celý příští rok pouze září a my odnášíme další metrák Čeňkových dárků do auta.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]