Já se po jeho stopách pomalu prodral houštinami na otevřené místo, kde jsem ho naposled viděl a tam na mě čekalo překvapení. Nešťastný sněžnicový zajíc tam ležel a vypadal, jako by spal. Když jsem ho však zvedl za zadní nohy do vzduchu, bylo vidět že má zlomený váz a z huby mu začala téct krev. Připadalo mě nefér připravit rysa o večeři a tak jsem zajíce nechal na místě a šel zpátky do srubu.

     Asi za půl hodiny jsme se vrátili i s Joanne a foťákem a zjistili, že se rys pro svou kořist nevrátil. Všechno jsme tedy vyfotili a já zajíce hned na místě stáhl a vyvrhl.

      Teď, o jeden den později, jsou vnitřnosti pořád ještě tam, kde jsem je nechal. Pomalu je ale ozobávají ptáčci,  zvaní  Whisky Jacks (šedé sojky).