Konečné přišel den skutečně svatby a já bych trochu zklamán. Po vší té orientální nádheře nastoupilo klasické oblečení. Nevěsta byla v bílém, ženich v obleku. Po delších průtazích a zmatku jsme byli všichni dopraveni do baptistického kostela, který byl jako většina protestantských kostelů dosti jednoduchý a strohý.

     Otec přivedl nevěstu a začaly poměrně normální obřady, provázené zpěvem i projevy několika duchovních. Některé v bengálštině, některé anglicky. Nejdelší projev měl jakýsi nás kanadský krajan, kterému všichni říkali Mr. Green. A projev to byl nejen dlouhý, ale i plný nejrůznějších bigotních narážek na roli pana tvorstva a podřízenou roli ženy.

       Když si Joanne s naší kamarádkou Wendy začaly vyměňovat polohlasně poznámky o nakopání do prdele, Mr.Green naštěstí skončil.

      Po obřadu jsme byli opět nejrůznějšími dopravními prostředky dopraveni do jakési obrovské, několikaposchoďové restaurace kde nás čekala spousta jídla. Mě zaujala neuvěřitelně dobrá rýže se skopovým. Když jsem se na to zeptal, bylo mi řečeno, že se jedna o zvláštní svatební pokrm, že maso je pečlivě vybráno a vaří se podle jakéhosi speciálního receptu, který zvládnou v třímilionovém Chittagongu jen čtyři kuchaři.