A je to tady. Jednoho dne to muselo přijít a ono to opravdu přišlo. Přišlo to znenadání a nikým nezváno. Čeněk se začal horizontálně pohybovat do všech světových stran. Ze začátku to byla docela legrace, jelikož mu to příliš nešlo. Očividně se snažil soukat kupředu, ale místo toho couval.

       Položili jsme ho na podlahu, pár metrů před něj dali pana Pandu, on se usmál a snažil se pana Pandu dohnat a poškodit různými tekutinami. Bohužel pro něj (pro Čeňka, nikoliv pro pana Pandu) Čeněk nepostupoval dopředu, nýbrž trhanými pohyby couval. Jak se mu pan Panda vzdaloval, tím byla jeho snaha o jeho dosažení úpornější, avšak kýžený efekt se nedostavoval. Čím víc se snažil, tím víc couval. Čím víc couval, tím víc byl nasranej a tím víc řval.

        S Natašou jsme se tímto velmi bavili, jelikož očividně není nic legračnějšího než neštěstí malého mimina.

       Tato legrační fáze však neměla dlouhého trvání a on po pár dnech zkoordinoval pohyby a zamířil si to směrem dopředu. Od toho dne si pan Panda již nemohl být jist svou suchou a načechranou kožešinou. Ostatně jako cokoliv, co padlo Čeňkovi do oka. Od rána do večera se plazil po bytě zanechávaje za sebou jako slimák slizkou stopu od lepkavé tekutiny vytékající z oblasti obličeje a na pud sebezáchovy nedbaje. Ostatně sklony k sebezničení Čeněk oplývá dostatečně. Jakmile se převalí ze zad na břicho, vzpřímí se, důležitě se porozhlídne kolem sebe, zaměří svou oběť a tuto bez milosti dostihne a strčí do pusy, popřípadě, pokud se mu do pusy nevejde, tuto alespoň olizuje.

     Jednou byl Čeněk přistižen, jak olizuje elektrickou zásuvku, což jsem bystře vyhodnotil jako nežádoucí skutečnost, tedy jsem chrabře zasáhnul a malého pobertu přesměroval na jinou stranu místnosti. Malý poberta má však fištróna a takto lehce se odbýt nenechal. V opačném koutu místnosti, kam jsem jej vyslal, si opatřil šroubovák, se kterým se posléze doplazil zpět k zásuvce a začal se v ní šťourat šroubovákem. Aby smrt nastala okamžitě, šel tomu štěstíčku naproti a zatímco šroubovákem šťoural v zásuvce, tuto ještě navíc olizoval. To už mi došla trpělivost a malý poberta - elektrikář šel za ukřivděného řevu do postýlky spinkat.

       Celodenní program není pouze o elektrických zásuvkách a šroubovákách. Kdepak. Čeněk taktéž rád a velmi hbitě vykazuje snahu polykat různé předměty typu jehla, zátka od lahve nebo mince. Je to hezké období. V noci nespím a přes den chodím po bytě a kontroluju Čeňkovi pusu a vytahuju z ní všelijaké předměty.

      Jakmile Čeňkovi něco vyndám z pusy, jenom tím uvolním místo pro další věc. Jednu chvíli jsem vážně zauvažoval, že Čeňka přivážu k noze od stolu, anebo mu do mlíčka budu přidávat prášek na spaní, popřípadě obojí. Nataša v tomto za mnou však nestála a podobné akce mi zakázala.

      Tím jak začal Čeněk lézt, odpadla otravná povinnost volnočasových aktivit, jako je četba složení mléka, popřípadě tajné dospávání spánkového deficitu na záchodě, jelikož ten malej sebevrah potřebuje neustálý dozor. Dám k dobru historku, která hovoří za vše. Nataša seděla na křesle a Čeněk zrovna trestal mojí peněženku uprostřed postele (klasika, cucal jí, vytahal bankovky a tyto rozžužlal a roztrhal).