Hned první den v Chitagongu nám byly vysvětleny jemné detaily bangladéšské svatby. Podle toho, co si pamatuji, tak se zásnuby konají zhruba rok před svatbou. Jedná se o velice důležitou událost a je to naprosto závazné. Svatba o rok později je záležitost, která trvá skoro týden a skládá se každý večer z oslav, které pořádají nejrůznější příbuzní.

     Jednou rodiče nevěsty, pak rodiče ženicha, strýcové a tak podobně. Svatební obřad jako takový byl v tomhle případě třetí den a byla to klasická svatba v kostele, v „zápaďáckém“ oblečení.

     První večer, když jsem oblékl své luxusní saroni, byla normální diskotéka, včetně mohutné aparatury, světelných efektů a laseru. My s Joanne jsme trochu zklamali, protože jsme měli oba díky překročení spousty časových pásem mohutný jetlag. Já se nakonec vzpamatoval a předvedl několik úžasných tanečních kreací, tedy než se přihlásilo žebro, které jsem si nalomil při pádu na náledí ještě v Kanadě, a musel jsem přestat.