Druhou noc byl naším hostitelem nevěstin strejda Albert. Na basketbalovém hřišti nás čekala další hostina a malé překvapení. Albert mě odvedl do malé místnosti vedle hřiště, otevřel velkou bednu z umělé hmoty a v ní mezi ledem plavaly plechovky piva Heineken. Vytřeštil jsem oči, neboť jsem byl přesvědčen, že se na téhle svatbě pít nebude. Ale Albert mi vysvětlil, že on, coby manager zápaďácké restaurace Bonanza, má zvláštní povolení pivo koupit, ale nikoliv mimo restauraci servírovat. Takže si máme brát sami.

     Brali jsme si, správné tušíce, že už se to nebude opakovat.

      On alkohol v Bangladéši úplně nelegální není. V Dhace je údajně jakýsi sklad, kde si mohou cizinci po předložení pasu z nemuslimské země pivo koupit i sami. Cizincům je rovněž dovoleno si dvě láhve do země přivézt, čehož jsme využili a měli na našem pokoji během toho týdne dva tajné dýchánky.