Protože se Čeněk stále není schopen udržet na nohou (díky bohu), tedy nemůže bruslit, obrážel můj otec různé sportovní kroužky, kde by malé budoucí hvězdě hokejového nebe alespoň vštípili sportovního ducha a kde by zocelili jeho doposud vetché tělíčko. Akrobatické lyžování pro mimina mělo narváno, stejně jako moderní pětiboj pro kojence a proto zbylo pouze plavání.

     Zakoupil tedy rovnou roční permanentku a bylo vymalováno.

     Byla to velká rodinná událost. Přijela i teta z venkova, o jejímž příbuzenském vztahu se vedou dlouhé a vášnivé diskuse. Tentokrát na přilepšenou přivezla žluklou vajíčkovou pomazánku, která rovnou letěla do koše a koš rovnou na balkon a na revanš nám vyžrala ledničku a do pet lahve si odsypala prášek na praní, jelikož na venkově takovýhle vymoženosti prý nemají.

     Můj otec svolal před začátkem plavání rodinný briefing, kde probral podrobnosti a v powerpointu si připravil motivační prezentaci ohledně možných a očekávaných Čeňkových úspěchů a způsobů, jak těchto úspěchů dosáhnout. Měl to hezky připravené. Na konec prezentace si připravil i menší taneční vystoupení a přednesl sportovní báseň, kterou složil přímo pro tuto příležitost.

     Podle mě to mělo celkem solidní úroveň.

     Vše bylo připravené, všichni, včetně Čeňka patřičně namotivovaní a mohlo se vyrazit. Celá rodina včetně babiček, dědečků, prababiček i pradědečků a tety z venkova, se sešla u nás doma. Čeněk byl pod velkým tlakem, ale podařilo se mu to ustát. Posral se a usnul, takže se muselo čekat, až se vyspinká, aby nebyl mrzutý. Celý rodinný ansámbl tedy dvě hodiny netrpělivě přešlapoval před postýlkou a čekal, až se mladý pán uráčí probudit. Po dvou hodinách se malý plavec nakonec probudil,a jakmile byl dostatečně nakrmen, zavelel veselým zapištěním k odchodu.

     Moje babička byla celou dobu děsně na měkko a co půl hodinu tklivě povzdechla, že je škoda, že se téhle velké chvíle nedožila její maminka. Jakmile úroveň dojemnosti a rodinné patetičnosti dosáhla vrcholu, mohlo se konečně odjet.

     Kolona aut slavnostně dorazila před malý plavecký areál a ucpala veškeré příjezdové i odjezdové cesty. Čeněk se pyšně nechává odnést v náruči ve sportovní pozici "klubíčko" a užívá si ovace zástupu přihlížejích, kteří hlasitě provolávají jeho jméno, kdykoliv něco udělá. Cokoliv. Například si kýchne nebo mrkne. Jelikož je Nataša velmi pokroková matka, zajistila speciální bazén se slanou vodou a recepční, která si neholí nohy ani podpaždí.

     Banda čítající cirka patnáct lidí, která vtrhla do malé recepce, paní recepční značně zaskočila, a ta nebyla schopna podat nějaké upřesňující instrukce. Nedalo se tedy nic dělat a skupina vedená toho času již spícím a poslintaným Čeňkem vnikla do šatny takřka svépomocí. Polonahá maminka s brečícím miminem, která se v šatně zrovna převlékala, usoudila, že plavat s dítětem půjde raději jindy, anebo nikdy a urychleně se oblékla, popadla dítě a z šatny doslova prchla.