Převlékáme Čeňka do plavek a můj otec začíná žhavit kameru, aby zaznamenal jeho první sportovní úspěchy. Panuje veselá nálada. Teta z venkova si dokonce slavnostně otevřela lahváče a moje babička se slzami v očích opět teskní, že se tohohle velkého dne nedožila její maminka. Čeněk je již v plavebním úboru a můj otec si odchází do auta pro stativ a podvodní kameru, kterou tam roztržitě zapomněl. Jakmile jsme opět kompletní, vcházíme do místnosti s bazénem.

     V bazénu jsou již připravené dvě maminky s dětmi, které si s příchodem naší famílie vyměňují nesměle tázavé pohledy. "Tak vás tady vítám. Jmenuji se Vláďa a jsem plavčík a instruktor naší dnešní hodiny" vítá nás při příchodu plavčík Vláďa s nadváhou, knírkem a s pupíkem o velikosti dna půllitru, ze kterého se na nás usmívají dva žmolky z prachu a bůhvíčeho. Bonviván Vláďa do toho jde očividně srdíčkem a má tah na branku. Jako příkladný plavčík, který nehodlá ponechat nic náhodě, má červené bermudy a dokonce červený plovák jako z Pobřežní hlídky.

     S Natašou a Čeňkem vcházíme do bazénku, zatímco Vláďa usazuje naší početnou skupinku kde se dá. Babička, která je chabrus na záda a má bolavé klouby, byla posazena na skákací míč, ze kterého v nepravidelných intervalech padá a dojatě vykřikuje, že je škoda, že se tohohle velkého dne nedožila její maminka. Teta z venkova odmítla sedět. Pouze se opřela o futra a loupla do sebe dalšího lahváče.

      Můj otec se v nastalém zmatku zatím převlékl do neoprenu a s podvodní kamerou se jal vniknout do bazénu, že to celý bude natáčet zespodu. Plavčík Vláďa ho však z bazénu vykázal sednout mezi ostatní. Naštěstí ale stačil Čeňkovi připnout malou podvodní kameru na kotník, takže se snad video povede.

     Hodina začala básničkou kolo kolo mlýnský a Čeněk se poblil do bazénu. Plavčík Vláďa zlostně hořekoval a dostali jsme od něj napomenutí. Posléze jsme Čeňka nastrojili do plovacího popruhu a za zpěvu hitu Žába leze do bezu jsme Čeňkem brázdili neklidné hladiny bazénku. Plavčík Vláďa seděl na své věži na kraji bazénu a pokoušel se na dlani točit s plovákem. Očividně byl spokojený. Jakmile Čeněk dobrázdil hladinu, začal plavčík Vláďa házet do bazénku malé plastové barevné míčky, které děti měli za úkol uchopit a s pomoci rodičů je dopravit do kruhu uprostřed bazénku.

     Čeňkovi se podařilo jeden balónek chytit rovnou ze vzduchu. Můj otec v hledišti propukl v tu ránu v hysterický ryk a skandoval Čeňkovo jméno a inicioval v hledišti na Čeňkovu počest mexickou vlnu. Teta z venkova si otevřela dalšího, do té doby již sedmého lahváče a babička, která ležela na břiše vedle skákacího balónu, ze kterého opět spadla, tiše a blaženě štěbetla, že je škoda, že se toho nedožila její maminka. Když můj otec začal v hledišti řehtat řehtačkou, byl neústupným plavčíkem Vláďou vykázán za dveře a místností se rozprostřelo ticho.