Mám dvě starší sestry. Když mně bylo asi tak patnáct, ta starší, v době její plnoletosti, už byla dost šikovná na všechny ruční práce, tedy i na vaření, pečení a podobné domácí kratochvíle. Vystudovala totiž Rodinku, což byl experiment našeho školství v období Pražského jara. Ta nejstarší, ještě o dva roky starší, v tý době už uměla dokonce uvařit i čaj - asi, protože já ho nikdy nepil ...

     A za týhle konstelace obě začaly chodit s klukama. Tenkrát  to nebylo jako dnes, že se s návštěvou u rodičů nedělají žádný velký ciráty. Byla to vzácnost, událost roku - aspoň ta první. A tak jsem se jednou dozvěděl, že příští týden přijdou k nám oba chlapci, najednou, na oslavu osmnáctin té starší. A tak začaly v naší rodině přípravy. Protože to mělo být uprostřed týdne, ve všední den, odpadla jedna veliká starost, co by na to asi řek´  táta. Táta totiž byl přes týden na montážích v práci, což se dobře hodilo, protože ještě nebyl na další chlapskou konkurenci v baráku dostatečně psychicky připravenej. Myslím, že na to nebyli připraveni ani již zmínění nápadníci.

     Jeden večer se snesly na stůl v kuchyni všechny domácí kuchařky, tedy tištěné, aby poskytly inspiraci, jaké občerstvení se bude podávat návštěvníkům. Kromě klasiky - chlebíčků, dostal - jako hřeb pohoštění - čest hájit barvy naší rodiny punčový dort. Jednak pro svoji reprezentativnost a taky pro zjevnou jednoduchost výroby.

     Já sice postup výroby nestudoval, ale i mně - z povzdálí - bylo jasný, že se upečou různě barevný buchty, ty se podélně rozkrojí nožem na různě silný plátky, který se pak střídavě na sebe vrší, mezi ně se namaže nějaká náplň, aby se to všechno slepilo dohromady a je hotovo. Myslím, že tak nějak si postup zprvu představovaly i moje sestry.

     A tak den před očekávanou událostí roku se večer začalo s výrobou punčáku. Aby byla nejen chuť, ale i vzhled perfektní, bylo rozhodnuto, že různobarevné vrstvy se budou střídat nejen podélně, ale i svisle. Takže se upečené buchty rozřežou na malé kostky. Během výroby se zjistilo, že vzhledově dort určitě nebude mít chybu, i chuťově bude perfektní, jenom má malý nedostatek, který bude muset být v následujících chvílích ještě vyřešen - nakrájené kostky dostatečně nedrží u sebe a tak se při nakrájení dortu na jednotlivé díly každý štráfek rozpadá. Tomu mělo odpomoci přidání dostatečného množství rumu - tedy nad stanovený limit receptu - který bude sloužit jako lepidlo.  

    A tak se začal v malých dávkách přidávat rum...  Ještěže máma koupila novou půllitrovou láhev. Během večera totiž celý její obsah nakonec zmizel v dortu, aby už se konečně ten proklatej dort slepil, nedělal problémy a vydržel do oslavy pohromadě.

     Máma měla sice ještě jednu láhev zašitou vespod ve skříni, jak se nakonec ukázalo, ale vůbec ji nejdřív nechtěla přiznat. Nakonec se otevřela i ta, ale jen s podmínkou, že se z ní použije jenom trochu, protože musí být nějaká zásoba pro případné další návštěvy na grog. Ten večer jsem zjistil, že je poněkud rodina upovídanější než jindy, neboť všichni dospělí - což já bohužel ještě nebyl - museli po každém přidání lepidla zároveň provést i ochutnávku punčáku, jestli má stále ještě i požadovanou chuť.

     Zbylou polovinu rumu máma před půl desátou rezolutně zakázala použít na další slepování a zase ji odnesla zašít do nové skrýše. Večer byl zakončen úsudkem, že až se dort vychladí v ledničce, bude dostatečně ztuhlý, aby před zítřejší návštěvou vydržel aspoň chvilku pohromadě, než se rozkrájí a sní.