O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 6 PDF Tisk E-mail
Úterý, 18 únor 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 6
Strana 2
Strana 3
Mnozí z vás to jistě nevědí a ani já jsem to nevěděl. Kdo by to také věděl. Skutečnost se má tak, že vlastní porod je záležitostí převážně veskrze byrokratickou.
 .
.
.
.     Zpocená, zlomená rodička, která se svíjí v bolestech a vyzývá Satana (i křesťanky, které chodí ke zpovědi, zpívají v kostele, nosí spodničku a uznale pokyvují hlavou, když přistihnou kněze, jak za zpovědnicí klátí ministranta a zavádí mu krucifix do speciálního místa, v tento moment Boha opouštějí a na krátký moment konvertují k Satanovi), musí vyplnit řadu formulářů.
.
      Jakmile jde o lejstra, jde lidskost stranou. Věc se má tak, že dokud nevyplníte všechny dokumenty, neporodíte. Před vlastním porodem je rodička zavezena do temné místnosti s jednou lampičkou a stohy dokumentů. Do této místnosti otec nesmí a proto musí postávat a okounět venku před dveřmi. Otec může přešlapovat z místa na místo jak chce, může sebevíc sedět na křesle před místností a vrtět sebou, co to dá, ale nic neurychlí. Dokud nebude vše vyplněno, porod nebude a přes to vlak nejede.
.
      Pokud by nedej bože rodička začala během vyplňování lejster rodit, přispěchá pan doktor a jemným dotykem dítě v děloze přidrží, dokud nebude podepsán poslední informovaný souhlas. Bůhví, co všechno rodičky podepisují. Nedělám si iluze, že v bolestech a ve stresu všechny dokumenty nejprve pětkrát přečtou. I Nataša musela vše podepsat, tedy očekávám, kdy k nám dorazí pán, který nám vezme dítě, nábytek a mou ledvinu a ohánějíc se podepsaným lejstrem bude tvrdit, že to je v pořádku, že to je tak podepsaný a že všechno pak bude lepší. (I když Nataša měla na vyplnění dokumentů několik dní, tak si je snad přečetla.)

      My jsme měli vše podepsáno, vše přichystáno, bábovku jsem upekl (lžu) a stále nic. Malýmu Čeňkovi se vůbec nechtělo ven. Už to vypadalo, že z porodu sejde a celá ta záležitost s dítětem tak nějak zmizí do ztracena. Něco jako dlouhý vztah, který je nudný a postupně vyšumí. Prostě porod budou vyvolávat čím dál tím méně často, já budu čím dál tím méně často jezdit do porodnice až postupně do porodnice přestanu jezdit a Nataša postupně přestane rodit a všichni budou dělat, že se nic nestalo a nikdo těhotný nebyl.

     Když už jsem to nejméně čekal, zvonil mi brzy ráno telefon a na druhé straně mi Nataša oznámila: "už". To byl podle mě neklamný signál, že začíná rodit. I když jsem se na tuto chvíli připravoval několik měsíců, měl jsem nacvičený postup a přichystány pokyny, zmocnila se mě panika. Celý zelený jsem se vypotácel ze dveří, nepříčetně jsem srazil klečící stařičkou sousedku na schodech, která rejžákem drhla podlahu na chodbě, ač jsem měl tento týden službu na chodbu já (toto nesmyslné pravidlo se službami na úklid ignoruji, jelikož mi přijde zpátečnické a proto mě mají sousedé rádi a váží si mě za to) a s vlasteneckou písní na rtech jsem usedl do auta a odjel směr porod.
,
     Cestou se mě zmocňovala řada chlapeckých myšlenek jako třeba, že bych mohl místo do porodnice jet do Chorvatska k moři, vypnout si telefon a doufat, že se ta situace nějak přežene a podobně.

     Nakonec jsem místo do Chorvatska dorazil do porodnice, což mě šlechtí a dokazuje, jaký jsem charakter. Jelikož jsem v roztržitosti doma zapomněl porodní balíček, kterých máme ve skříni několik kilo, musel jsem si koupit nový. Nasoukal jsem na sebe ty jednorázový doktorský hadry, nasadil si roušku, rukavice a vyrazil na porodní sál za Natašou v domnění, že tam přijdu zrovna včas na to, abych dítě odrodil, přestřihl pupeční šňůru, připil si s primářem a zase odjel domů.
,
     Počítal jsem, že za půl hoďky budu doma.
,


 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]