|
 Mám tu zase jeden obstarožní „spamový kousek“, docela milý a třeba ho ještě někteří neznáte; případně jste ho už zapomněli... Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba – „VPDSP“. Není to latinsky, neděste se, znamená to: Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje... Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat. K večeru jen smutně konstatuju: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, jelikož ovladač je zase bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný. No nic, jdu zkontrolovat došlé maily... ----------------------------------------- pozn.red.: Tak přesně tohle znám... Uvařím si kafe, protože jsem děsně ospalá, abych se probrala. Je horké, tak ho nechám zatím na stole. Když jdu z WC, všimnu si kafe, které mezitím opuštěné vystydlo. Strčím ho na 1,5 minutky do mikrovlnky. Zvoní telefon, nějaká volající lká, co všechno jí ten její neřád vyvádí a "Danielo, prosím prosím, poraď... Takže třičtvrtě hodinky uplyne jako nic. Položím telefon, mžouravě se podívám na hodiny, jak ten čas letí a jdu zkontrolovat e-maily. Cestou si postavím si na kafe. Voda se vaří a vtom si vzpomenu a vyndám z mikrovlnky dvojnásob vystydlou kávu; přeci jen ji ochutnám, ale fakt je studená - ale vzhledem k tomu, že je to stejně žbrunda, které už nic uškodit nemůže, strčím ji zpět a zapnu MW. Zvoní skype, poklábosím.... Jo, uhodli jste, kafe zase vystydlo. Můj drahý milovaný mi koupil šňůrku na brýle. Takže už je nenacházím v botníku, v lednici, za polštářem na gauči, pod polštářem v posteli... Už se mi spokojeně klimbají na prsou. TAK JAK JSTE NA TOM VY? přiznejte se :-))) d@niela
|
