Dobrý den, moji (doufám) noví přátelé, chtěl bych vám napsat zážitek z cesty, který se mi právě stal. Jsem autodopravce z Chomutova a rozvážím v jedné prodejně koberce. Ta dnešní doprava vícero koberců směřovala do královského města zvaného Kadaň, vzdáleného asi 25 km od Chomutova. Už s nalezením adresy (nebyla moc dobře napsaná) byl trochu problém, ale zvládlo se.
Dům, do kterého měl příjít náklad, byl v hlubokém údolí a příjezdová cesta se k němu vinula velmi příkře a klikatě. Víte všichni, jak to teď s počasím a hlavně stavem silnic vypadá, tak jsem zastavil na začátku této odbočky, a jak mám ve zvyku, raději jsem si celou tu ošemetnou trasu prošel pěšky, až k onomu domu. Byli tam dva řemeslnici, kteří na mne již čekali, a zdálo se jim divné, proč jdu pěšky. Já jim řekl, že to dělám vždy, když si nejsem stoprocentně jist, jestli je cesta v pořádku; přeci jen nechci riskovat, abych si najel do nějaké pastičky. Cesta nakonec vypadala celkem dobře, byla sice zasněžená, jen na jedné straně nebyl sníh a dole před domem bylo dokonce i malé místo na otočení.Tak jsem se vrátil nahoru a započal pomalu sjíždět; šlo to dobře. Ale potřeboval jsem se dole otočit, protože mé nákladní auto je dlouhé a má malý rejd. A bylo to... Už při prvním manévru začala kola prokluzovat a byl problém se otočit. Naštěstí tam byla u domu malá kopice písku, tak jsem poprosil řemeslníky, aby mi ho podhodili pod kola, která zabírají. A na potřetí se mi podařilo se celým autem otočit. Rozplachtoval jsem zadní plachtu a řemeslnici vyložili koberce. Já pak zas zaplachtoval, podhodil si znovu písek pod kola, abych se do toho kopce pořádně rozjel. Fajn. Auto jelo, ale nahoře, v poslední příkré zatáčce, mi kola na půlce cesty začala na sněhu prokluzovat, a já nemohl dál. Nezbylo nic jiného, než jít zase zpátky dolů až k domu, a protože jsem nechtěl řemeslníky zdržovat od jejich práce, tak jsem si půjčil stavební kolečko, naložil ho pískem a vyvezl tím příšerným kopcem až k uvízlému autu. Musel jsem písek pořádně podhodit pod zabírající kola, a nakonec se mi podařilo vyjet až na hlavní. Pak zase zpět pro to kolečko, svézt ho dolů a vrátit řemeslníkům. Poděkoval jsem jim, byl jsem rád, že tam byli, protože nebýt jejich písku, nevím nevím, možná bych se domů vrátil, až roztaje sníh. Tak to byl můj včerejší zážitek z práce... S pozdravem JOSEF
|