Den začal naprosto nevinně. Měla jsem jít s prtětem k doktorce na očkování. Další plán byl nákup a pak jsem se těšila, že po obědě dám prtě spát a já si vychutnám v klidu kafe. Oblékla jsem malému skřítčeti punčocháčky a čisté tričko, sebe jsem šla zkrášlit do koupelny.
Ano, dosud probíhalo vše jak má být. Dítě si hezky hrálo s barbínkami. Velká sestra tu nebyla, tak mělo všechny panenky samo pro sebe... Brala jsem to fofrem. Umyla jsem si vlasy, vysušila fénem a hledám šminky, že se namaluju. No a tady nastal problém, nemůžu najít svou kosmetickou taštičku. V kabelce není. Prošla jsem koupelnu, kuchyň, dílnu, prohledám asi popáté kabelku. Jsem si jistá, že byly v ní... Dítě si klidně hraje, ani o ní nevím. V tu chvíli se zarazím. Nevím o ní, je nějak potichu, nic nikde nerachotí ani nepovídá. Varovný maják zablikal. Rychlostí světla letím do obýváku. Panenky leží na sedačce, dítě nevidím. Dva kroky a vidím vše. Dítě sedí v posteli a vypadá jak indián na válečné stezce. Ta malá můrka mi nějak nepozorovaně uzmula mou kosmetickou taštičku, než jsem si vyfénovala vlasy. K tomu si navlékla na sebe fungl nové Gabčiny šaty na karneval, které jsme včera koupili, a rozpatlala během chvilky vše, co tam našla. Nový make up od Mary Kay, kterým jsem si udělala radost pod stromeček, novou řasenku, kterou mi dala na Vánoce dcera, pudr, stíny, rtěnky - prostě všechno. Princeznovské šaty zničené, béžové, růžové, černé, fialové a hnědé fleky všude. Postel zapatlaná, skříň pomalovaná, no děs. Jdu se picnout. I nějaké nehezké slovo padlo. Nejedno. Pohled na hodinky mluví za vše. Dítě svléknout, šup do vany, zaplácaná je všude, ve vlasech, na obličeji, na rukou. Šampon a mýdlo v hlavní roli. Napěnit, spláchnout, napěnit, spláchnout. Kvalitní make up drží na vlasech lépe než na zbytku těla. Řasenku dočistit odličovacím mlékem, taky dobře drží. Nejvíc pod nosem a na bradě. Na poliklinice se šikovnému dítku už smějeme spolu s paní doktorkou a sestřičkou. Šikovné dítko při injekci ani nehlesne, vyfasuje obrázek a lipo a vzorově poděkuje. Člověk by nevěřil, čeho je schopné. Další dějství proběhne až po obědě, v době, kdy šikovné dítko už nevinně oddechuje v postýlce. Udělala jsem probírku padlých šminek. Zajímavé je, že věci, které bych oželela, zůstaly téměř netknuté, jen byly zapatlané zvenčí. Řasenka nepřežila, tuhý pudr už dávno není tuhý, není vlastně žádný. Rozptýlen po okolí byl vysát vysavačem. Dvě rtěnky, které nyní nejvíc používám, jsou jako hluboké krátery. Nebo spíš prostě nejsou, jsa vyhloubeny malým nenechavým prstíčkem až do dna... jedna starší, kterou nepoužívám, zůstala celá. Jedny stíny nepřežily útok zvědavého batolete, dvoje mají hluboké jizvy. Škody na šatech budu počítat, až uschnou. Ale jdu pro jistotu koupit Vanish, tomu přece žádná skvrna neodolá. Jestli tyhle odolají, budu to reklamovat u výrobce. Momentálně moc, ale opravdu moc chci věřit reklamě. PAVLA - VODOMĚRKA
|