Když jsem tohle dobrodružství dával jednou k lepšímu, trumfnul mne jiný řidič – trenér - nepřekonatelným příběhem. Vyjeli z Chicaga a měli namířeno do San Franciska. To je jednoduché, I-80 a pořád na západ. Najel vlastnoručně na I-80, tam předal řízení učedníkovi a zalezl dozadu do postele.

      Oni se střídali po deseti hodinách, ne po šesti jako my. Když se konečně probudil a vylezl, jeho překvapení neznalo hranic. Byli v Chattannooga v Tennessee, na dálnici do Atlanty v Georgii. Pokud to položím na mapu Evropy, jeli z Ústí nad Labem do Hamburku, ale octli se v Českých Budějovicích. Pochopitelně – ty jejich vzdálenosti byly ve skutečnosti podstatně větší.

      Nikdy se však nedozvěděl,  jak se tam vlastně dostali, nebyla jiná možnost, než sjet z dálnice, přejet most a zas zpátky na dálnici najet, ale v opačném směru. Proč to ten žák udělal,  nikdo neví a taky se nedoví.

      A takhle to pak bylo pořád dál, na východ, na západ, jednou s tím, podruhé s oním.

       Ještě jeden člověk mi utkvěl v paměti. Byl to Rumun, anglicky uměl ještě hůř než já a poslali ho se mnou, protože jim ho bylo líto rovnou vyhodit a chtěli mu dát ještě jednu šanci. Jako řidič nebyl špatný, ale jako člověk – to vám byl vůl k pohledání. Takového machra hned tak nenajdeš. To by moc nevadilo, kdybychom jezdili sami, vlastně kdyby on jezdil sám.

      Ale náš podnik žil z rychlé přepravy a proto jsme museli jezdit ve dvojicích. S ním nikdo nevydržel, ani já. Na cestě zpátky jsem kdesi uprostřed Texasu zastavil a řval na něj ať vypadne, já že s ním dál nejedu. To už zřejmě pochopil,  že to přehnal, já se tím zas uklidnil a zpět do Los Angeles jsme dojeli spolu. Víckrát jsem ho ale už neviděl a nějakou dobu mě to i mrzelo. Jenže - zavření spolu v jedné kabině, spát na společné posteli, unavení na padnutí, to v sobě pak jeden nemá zrovna nadbytek tolerance...

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře . : toulavej Tyhle pustiny Arizony, Nového Mexika, Utahu, Kalifornie, Nevady, to je můj domov :-))) No s tím národním parkem jsi zase o tolik nepřišel. Ten je tak na 2 hodiny :-), půl hodiny jedeš po silnici na konec silnice, kolem bílej písek, půl hodiny nazpátek a když máš štěstí na západ slunce (když jsou náhodou malé mraky, aby byly červánky), vydržíš tam tu hodinu na něj čekat :-). Ovšem, musíš mít dobrej foťák, kterej umí vyfotit bílou barvu, protože tý je kolem opravdu nejvíc :-). Jít tam přes den v tom hicu je nerozum. Ten park je malej, protože většina těch malejch bílejch písečnejch dun patří do vojenského prostoru, kterej je kolem toho parku, kde prvně vyzkoušeli tu atomovou bombu. Jel jsem tou cestou obráceně, na západ. Za Las Cruses na I-10 je dobrá malá RA na kopci, kde mají udělanýho roadrunner bird - velikýho ptáka tak 5 m, kterej je velmi populární, bohužel sem neumím dát foto. Je udělanej z různého odpadu, stylově :-) Když chceš vidět a užít si opravdický písečný duny až 250 m vysoký, je nejlepší navštívit Great Sand Dunes na jihovýchodě Colorada, tak 70 mil od I-25. Jenom pozor na odpolední bouřky, když jsi nahoře. Jinak, já používám na orientaci zásadně kompas, bez něj ani ránu. Orientovat se na dálnicích není problém, jenom ve velkých městech někdy ano. Největší problém je v okolí NYC. Dálnice tam sice mají svá čísla, ale až někde vzadu, na posledním místě. Jinak se dálnice označují jménem a v tom aby se pes vyznal, když tam nebydlíte :-) leden 28, 2014 11:07 Toulavej, : Michal potěšils mně, už mně mrzí míň že jsem se tam nedostal. Já si někdy připadám jak stěhovavej pták s kompasem v hlavě, nevím jak ale prostě vím kde je sever a tím pádem i ten zbytek. Ale rozumím ti a chápu to, má Anička kompas v autě měla. I v Boise a tam je to jednoduché, na sever jsou kopce New York, kapitola sama pro sebe, párkrát jsem tam byl a už nikdy, ani na letiště na přesednutí. leden 28, 2014 14:02 toulavej : kolemjdoucí já jsem si dal kompas do auta jenom proto, že jsem pravidelně ze šíleného parkoviště nákuoního centra vyjížděl jinam, než jsem potřeboval kolega se mi nejdřív smál, pak si ho koupil taky... leden 28, 2014 16:57 . : toulavej Já míval takovej malej kompas na spínacím špendlíku za dolar, pověšený na zpětným zrcátku, ten byl nejlepší na nejlepším místě. Bohužel jsem ho zapomněl v káře u kamaráda a jeho žena káru zrušila při setkání s jelenem u Boise, tak jsem o kompas přišel. A od té doby se už takový nedal koupit – tak je to v US se vším, když je něco laciné a šikovné, přestanou to prodávat, nahradí to dražším a ne tak šikovným zbožím, ověřeno. Všechny další kompasy za 3-5 dolarů už nebyly takový. A teď co jsou navigace za chvíli zmizí z obchodů i kompasy. No a Boise je jedno z mála míst, kde nemít kompas, jezdím v tom starým městě dodnes :-). To město má na Ameriku děsně divný ulice, aspoň pro mě. leden 28, 2014 17:58 .. : kolemjdoucí to výše zmíněné parkoviště je tady:41.758083,-88.212748 (zadat do Google map) leden 28, 2014 18:34 kouknul jsem, jo, je to slušný :-) : toulavej a nákupní centrum?, moc kár a málo baráků. tam blízko jsem projížděl z Chicaga po I-55 na I-80 a hurá na Západ :-), není tam vo co stát . . . no a "kousek" odtud u Madisonu - Wisconsin, jsem daroval jednou káru v jednom servisu :-)(tedy, se zlomenou spojkou). Ale, stejně by mě to do tý doby nikdy nenapadlo, že dobrovolně někomu dám svoje auto :-) leden 28, 2014 19:41

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující