Nikdy jsem s kamionem nejezdil měl jsem řidičák na osobní auto ale občas cestoval s kamarádem který se tím živil. Jednou povídá: Hele tady není velký provoz zkus si to. Když jsem seděl za volantem byl jsem chvíli v šoku jak je to strašně veliký a že to zabírá celou silnici.
Dostal jsem krátkou informaci jak se řadí. S drobnými poskoky jsem se rozjel. Dál to šlo již lépe. Poté mi dal informaci, že na křižovatce mám odbočit v pravo, což jsem učinil. V zápětí se kamarád omluvil, že se spletl a že jsme měli jet rovně.
Já uviděl na pravé straně benzínovou pumpu, nebyli tam žádný auta a tak můj plán byl na světě. Odbočím k pumpě, projedu pumpou a najedu zpět na silnici.
Silnici lemovala hluboký příkop a nájezd k benzínce byl široký asi jen deset metrů. Já zapomněl že jsem kamionu a že táhnu přívěs snad dvacet metrů dlouhý. Jel jsem jako bych řídil moje autíčko. Než přítel stačil říci á...já to na nájezd seknul aníž bych si najel jak se má. (totiž téměř do protisměru) Přítel se z předtuch, nevím proč chytil za hlavu a nedíval se.
Chyba mi rychle došla. Byl jsem již v půli nájezdu a tak jsem původně zamýšlený velký oblouk narovnal a "na věřím v pána Boha", jsem mířil k benzínové pumpě.
A zde se stal zázrak, celý dlouhý kamion přejel přes úzký nájezd elegantně, projel jsem s pumpou a již perfektním velkém oblouku najel ke kraji silnice po které jsme přijeli a zastavil. Povídám příteli. "V levo nebo v pravo?" On mlčky vystoupil, obešel tahač, otevřel dveře u řidiče a ještě celý bledý tiše řekl, "ven!"

Nikdy jsem s kamionem nejezdil měl jsem řidičák na osobní auto ale občas cestoval s kamarádem který se tím živil. Jednou povídá: Hele tady není velký provoz zkus si to. Když jsem seděl za volantem byl jsem chvíli v šoku jak je to strašně veliký a že to zabírá celou silnici.
Dostal jsem krátkou informaci jak se řadí. S drobnými poskoky jsem se rozjel. Dál to šlo již lépe. Poté mi dal informaci, že na křižovatce mám odbočit v pravo, což jsem učinil. V zápětí se kamarád omluvil, že se spletl a že jsme měli jet rovně.
Já uviděl na pravé straně benzínovou pumpu, nebyli tam žádný auta a tak můj plán byl na světě. Odbočím k pumpě, projedu pumpou a najedu zpět na silnici.
Silnici lemovala hluboký příkop a nájezd k benzínce byl široký asi jen deset metrů. Já zapomněl že jsem kamionu a že táhnu přívěs snad dvacet metrů dlouhý. Jel jsem jako bych řídil moje autíčko. Než přítel stačil říci á...já to na nájezd seknul aníž bych si najel jak se má. (totiž téměř do protisměru) Přítel se z předtuch, nevím proč chytil za hlavu a nedíval se.
Chyba mi rychle došla. Byl jsem již v půli nájezdu a tak jsem původně zamýšlený velký oblouk narovnal a "na věřím v pána Boha", jsem mířil k benzínové pumpě.
A zde se stal zázrak, celý dlouhý kamion přejel přes úzký nájezd elegantně, projel jsem s pumpou a již perfektním velkém oblouku najel ke kraji silnice po které jsme přijeli a zastavil. Povídám příteli. "V levo nebo v pravo?" On mlčky vystoupil, obešel tahač, otevřel dveře u řidiče a ještě celý bledý tiše řekl, "ven!"

Omluva, opět dvakrát okopírované.

Pripomina me to mou jizdu pred Whitehorse s tahacem Western Star, se kterym jem tahl lowboy s boosterem na konci. To uz je tak dlouhy, ze se s tim neda VUBEC zatacet. Musel jsem odbocit doleva a kdyz jsem zajel do leveho pruhu a zastavil na cervenou tak me doslo, ze nezatocim. Ze maximalne zablokuju krizovatku. A tak jsem na zelenou oddirigoval vsechen provoz za mnou a protoze uz nastesti nikdo nejel, zacouval jsem asi sto metru a najel do stredniho pruhu, ktery jsem tim zablokoval. Protoze kdyz prisla zelena, ja musel cekat na svou zelenou sipku doleva, coz se neobeslo bez mohutneho troubeni ridicu za mnou. No, nakonec jsem to zvladl a hned zastavil, protoze me uz ocekavalo policejni auto se zapnutymi majaky. Vylezl jsm ven, z policejniho auta vylezla krasna kanadska jizdni policistka a chtela vedet "what the hell are you doing" ? (co to k certu delas?) Kdyz jsem ji vsechno vysvetlil, poplacala me kamaradsky po rameni a odjela.......

to si umím docela představit. Mně se stalo ve Fresnu v Kaliforni málem něco podobného. Jel jsem si podle map Microsoftu nakládat do Ritchmond meat. Co jsem netušil je, že ty mapy jsou pro osobní auta. Potřeboval jsem odbočit doprava v odpoledním provozu, ulice nacpané lidmi na cestě z práce. Až když přijeli policajti tak s jejich asistencí jsem se odtamtud dostal. A s omluvou "já jsem ztracenej, pomozte mi odtud". protože mají na dveřích pomáhat a chránit tak pomohli a chránili přede mnou ty ostatní.

to zní jako pohádka s dobrým koncem.
Ráda čtu Tvoje vzpomínky, je to v dnešní nervní době takové pohlazení po duši.

díky moc.

Nemáš zač, já děkuju.
Když se začtu do některých diskuzí, je mi smutno na duši. A u Tebe a Tobě podobných čerpám sílu žít v tomhle zmateriatelizovaném světě dál a nemyslet na zlobu lidskou, protože vidím, že je i spousta hodných a laskavých lidí.
Jen je není tolik vidět, jako ty průbojné.