Takže dnes vám napíšu, jak se staví americká dálnice... Na udusanou a upěchovanou zem, bez špetičky štěrku, položili strojem betonový koberec 10 cm vysoký, jen tam měli rozložené armatury v místech příštích dilatačních spár. Po zatvrdnutí betonový pás pilami rozřezali na díly, pravděpodobně v místech armatur, ale moc tomu nevěřím. A silnice je hotová...

     Za pár let ji zavřou, mašina beton rozbije, mají na to náklaďák s velikým závažím na laně a tím do toho buší. Buldozery to odhrabou, traky odvezou a pak tam rozloží armatury.... Asi to nějaký důvod má, krom toho, že to přináší zakázky těm, kdo tu silnici staví.

     To vysvětluje, proč mají americká auta měkčí pérování než ta ostatní;, ještě jsem neviděl, aby silnici udělali opravdu rovnou. U osobních aut to není tak patrné, díky pérům, ale v traku je to opravdu utrpení. Vzpomínám na Interstate 84 ve státě New York, je to spojka z Pensylvanie, I-84 směrem na Hartford, Connecticut. Je to 78 mil čistého utrpení, dálnice je betonová a spáry jsou vyvýšeny. Nevím o kolik, ale dost na to, aby jízda připomínala jízdu po betonovém moři. Na sedadle jsem létal až do stropu, držel se vším, čím jsem mohl a když to skončilo, bolel mne celý člověk.