Jeli jsme dlouho, viděl jsem ulice, kde mi šel mráz po zádech, ohně v sudech a u nich podivné lidi, v oknech domů ani světélko, nad námi most dálnice nebo vlaku, ono je to nakonec jedno. Vyjeli jsme odtamtud a najeli na mou starou známou dálnici. Kus po ní a pak kus po ulici, zastavili jsme v druhém pruhu, u chodníku není místo.

      Řidič mi řekl, ať si s tím nedělám starosti a jdu spát, bát že se nemusím, ale dveře ať mám zamčené. Ráno jsem zjistil, že stojím na poměrně živé hlavní ulici, vysloveně blokuju provoz a nikomu to nevadí. Řidiči aut uskřípnutých u chodníku za mnou jeli po chodníku na nejbližší roh. Přes ulici byl servis a tam mi řekli, že můj kardan má atypické rozměry a že ho nechali někde na zakázku vyrobit. Pozdě odpoledne byl můj trak spravený, zaplatil jsem pomocí comcheck, o tom už jsem se zmiňoval, a přišel čas nového útoku na Manhattan. 

      Znovu po dálnici na západ, znovu Amsterodam, ale to už jsem věděl, nechal jsem si to podrobně vysvětlit, kudy na Broadway. Našel jsem ji snadno, ale: co mi dosud nikdo neřekl a já netušil bylo, že v systému newyorských přísně pravoúhlých ulic je Broadway výjimkou, vede šikmo. To by moc nevadilo, pokud ovšem nechcete udělat to, co jsem měl v úmyslu já, totiž jet rovně. Vždy když Broadway kříží jinou ulici sever - jih, je ve středu toho X parčík a hlavně ozdobný plot, rovně nelze.