to je moc hezké vzpomínání. Moc ráda to čtu, tak se nedej odradit od psaní proto, že pod Tvým povídáním nejsou žádné komentáře. Asi spousta lidí to čte jako já, jako román na pokračování.
Těším se na každé pokračování, ale nějak není, co dodat.

ale mamca ma pravdu. Michale jenom pis sve ridicske memoary dal, prosim. Cte se to moc fajn. Kdyz vidim ty obrovske kamiony obdivuju jejich sofery. Ja jsem rada ze zvladnu paralelni parkovani.
Prvni roky po prijezdu do USA jsem mela stresy z hledani novych mist, kde jsem musela jet. To se vzdycky muselo vyhledat pres internet a vytlacit mapu s jizdnimi instrukcemi. Ja jsem totiz postizena orientacni neschopnosti. Kolikrat se mi stalo, ze jsem se stratila i pres ty instrukce a pak si muj manzel vychutnaval telefonaty:
Ja jsem se stratila.
A kde jses?
Nevim. Kam mam jet?
Nejdriv mi rekni kde jsi.
Ale ja nevim. Tak mi rekni kam mam jet?
Pak se ale objevilo GPS a muj zivot se poradne zjednodusil. No a dneska uz ma to GPS kazdy telefon. Tomu ja rikam pokrok. Ja vim, kupa lidi tenhle problem nema. Ale pro mne je to otazka "zivota a smrti". Nekdy sjedu z cesty jenom pro radost slyset damu v mem GPS uklidnujicim tonem vysvetlit mi novou jizdni drahu. Zivot ma sve vyhry.

luxusní počteníčko .

presne tak. Pokracuj v krasojizde. Me Dniela pred casem vysvetlila, ze na cestopisy jen malo lidi reaguje, ale vsichni je ctou.
Ja osobne prdnostne.....

PREDNOSTNE....