Ten kopeček byl kapku hodně moc do kopce, spíš tak jak na střechu krkonošské chalupy. Na sedadle jsem ležel jak v Apollu, ale přede mnou je Broadway. Konečně! Pak na semaforu padla červená a já, slušně vychován, jsem zastavil - a to byla chyba. Měl jsem za sebou plně naložený trajler a žádnou zkušenost.

     Dnes už vím, že jsem zastavit neměl, protože když jsem se chtěl na zelenou rozjet, trak se vzepjal, pak něco křuplo, já uslyšel zvuk, jako když se koulí roura po dláždění a trak se rozjel dozadu... Zabrzdil jsem, vylezl ven, kouknu pod trak a hele, támhle u zadních kol leží ta "roura". Byl to můj kardan.

     Pro technicky neznalé vysvětlení: je to hřídel nebo osa, která spojuje převodovku se zadními koly (odborníci prominou, vysvětlení je pro laiky) a jak se točí, přenáší sílu motoru na kola. Tak teď už to jet nemohlo.

      V tu chvíli u mně zastavili další policajti, že tam nemůžu parkovat a abych koukal vypadnout. Já na to, že nic jiného si nepřeju, ale nejde to a ať mi zavolají odtahovou službu. To je v Kalifornii běžné, oni jsou tam mimo jiné od toho, aby silnice byly průjezdné a postarat se o odstranění překážky je v jejich pracovní náplni. Oni to mají vlastně na starosti všude, snad mimo tohohle města.

     A tak tedy, to že prý ne, že to je můj problém a abych se ztratil. Já zas že to nejde a že když nemám kardan, že nemůžu jet a když mi tu pokutu dají, že to stejně nepojede. Zkusili to tedy jinak. Že když nemůžu dopředu, dozadu s kopce to pojede samo. Nejsem sebevrah, nezkusil jsem to. Naštěstí na rohu byl dispečer místních městských autobusů, nesmírně hodný člověk, představte si, rodiče byli Češi a on byl celý blažený, že mi může pomoct.

     Byla tam telefonní budka, chvíli hledal v seznamu, pak někam telefonoval a nakonec mi rozechvělým hlasem řekl, že ať si sednu do traku, že pro mně přijedou. Děkoval jsem mu jako zachránci mého života, já to ostatně tak i cítil.

     Řekl mi, že mu už skončila služba a tak pojede domů, ale dal ještě mi papírek s telefonním číslem na servis, co pro mně má přijet, a abych jim čas od času zavolal. No co jsem měl dělat. Když se to stalo, byly čtyři hodiny odpoledne, mezitím se setmělo a čas pomalu ubíhal. Kouřil jsem a sledoval hodinky, provoz ve městě a provoz kurev na rohu.