Ale to už jsou vzpomínky pouze zprostředkované. Vlastně - ještě jedna poslední osobní. Jsem levačka a naštěstí už jsem vyrůstala v době, kdy se upustilo od násilného přecvičování levorukosti. Kromě mého strejdy. Ten, jak viděl, že něco držím v levačce, strkal mi při návštěvách mou levou ruku za gumu punčocháčů nebo tepláků, abych ji nemohla používat. A pak mi taky bral mou lahvičku s čajem, kterou jsem vždycky pila na noc.

     Úplně živě vidím, jak jsem se letěla schovat za babiččinu kredenc pokaždé, když s tetou přijeli na návštěvu. Vnitřně jsem věděla, že to strejda dělá z legrace, ale současně jsem pociťovala takovou jakousi vnitřní hrůzu z toho, že někdo narušuje můj svět a mé rituály a návyky.

     Včera mě překvapil můj 21letý syn. Nějak přišla řeč na vzpomínky a on mi řekl, že si vůbec nepamatuje, že bych se mu v dětství nějak věnovala, že si pamatuje jen akce s dědou... To mě docela dostalo, protože jsem ním odmala tvořila, kreslila, zpívala, recitovala, stavěla ze stavebnic, chodila po procházkách… prostě učitelské dítě.

     Paměť je ale nevyzpytatelná. Tak jen doufám, že se na mě s postupujícím věkem moc nepodepíše skleróza, kterou máme pěkně posichrovanou v rodinné anamnéze, a že vždycky dobře trefím domů...

IVA

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Paměť je mrcha, moje dcera nám nedávno mezi řečí jen tak mimochodem sdělila, že v jejím dětství se u nás nikdy nevařilo a to měla téměř každý den doma teplé večeře. To by mne docela zajímalo, kdo jí to teda naučil vařit? září 02, 2013 12:17 člověk si pamatuje emocionální zážitky : šídlo zpívání, kreslení, hraní, a ani to vaření večeří není žádná vzrušující akce..zato děda asi uměl vytvořit tu správnou atmosféru vzrušení a překvapení, to chlapům jde většinou líp než ženskejm září 03, 2013 18:55

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující