Krajina je tu nádherná, lesy a louky a protože traky jedou opravdu pomalu - rychlost 15 mil za hodinu je asi tak vše, co se dá z motoru vymačkat - je spousta času na obhlídku. Vyplatí se zajet si asi třicet mil na sever na I-84. Celkem je to asi o čtyřicet mil dál, ale o hodinu blíž.

     Vjezd do Wyomingu provází nezvyklá procedura: na váze se musí zastavit, zaparkovat, jít dovnitř a ukázat jim doklady. Wyoming ještě neobjevil výhodu nálepky zvenčí kabiny. Vy jim ukážete svoje doklady a oni vám dají papírek z bločku, s natištěným znakem Wyomingu - kovbojem na koni na zadních nohou, na to napíší fixkou datum. To si musíte nalepit zevnitř na přední okno, dají vám na to i kousek průhledné pásky.

      Zvenčí je tak vidět, kdy jste do Wyomingu vjeli. Proč, to ovšem nevím.

      Váhy, to je snad námět na nový odstavec. Za používání silnic a dálnic se platí silniční daň. U osobních aut se míle ujeté v jednotlivých státech nesledují, ono to snad ani není možné. Daň je zahrnuta do ceny benzínu a tankovat se musí. Trak má nádrže obvykle na 300 galonů (1135 litrů), ujede na ně 1500 mil (2400 km). Tankovat tak často nemusí a státům by utíkaly peníze.  Proto podniky vedou evidenci, kolik jejich traky ujely v kterém státě mil. Některé státy na hlídání úplně kašlou, jako třeba Nevada, stačí jim výkazy, které jim podniky pošlou. Šidit nejde, ve výkazu o cestě z Kalifornie do New Yorku nemůžete přeskočit stát.