Místní truckstop je první zastávka po přejezdu hor z Kalifornie. Byl čtvrtek večer, čtvrtý den na cestě a přitom jsem vlastně sotva vyjel. Na truckstopu jsem se potkal se Zdenkem, který také nakládal v Salinas, ale měl víc štěstí; vyjel až o den později než já a nemusel tak dlouho čekat. Zjistili jsme, že máme dlouhou společnou cestu. Já jel do New Yorku, on do Bostonu na Chelsey market, a že tedy až skoro na konec Pennsylvanie pojedeme spolu.

      Měli jsme před sebou tři dny společné jízdy a přemluvil mě, abych obětoval trochu peněz a koupil si za 35 dolarů to nejlevnější CB. Bylo mi líto peněz, doma neměli téměř co jíst, ale představa další noci na lavičce před kanceláří dost podpořila jeho přemlouvání.

     Ale anténa na traku byla, tu jsem kupovat a instalovat nemusel. Připojit provizorně těch pár drátů byla už jen maličkost a tak jsme si popřáli dobrou noc už bezdrátově, jako praví "truckers".

     Hned za vstupními dveřmi je obvyklá prodejna se vším, co může řidič na cestě potřebovat, od poznámkových bloků, přes základní nářadí jako je hasák a kladivo, pak nejdůležitější kus nářadí - klíč 9/16 palce na seřizování brzd, až po náhradní televizi, kdyby vám ta vaše vypověděla službu.

     Restaurace je vyzdobena sbírkou zbraní Johna Wayna, jo, stojí za to si je prohlédnout, až jednou bude čas...

     Když jsme se ráno probudili, svolali jsme se zase po rádiu, že už je čas na snídani a taky trochu té ranní hygieny. Ale hned, když jsem do záchodů vstoupil, jsem si uvědomil, že život trakařský není vůbec snadný. Bože, tam vám to po ránu smrdělo...

     Bylo brzo a uklízeči ještě nepřišli do práce. Parkoviště je tam veliké - i když jsem viděl větší. Sem se vejde „jen“ asi 400 traků. Což je minimálně čtyři sta lidí na šest záchodků...