|
 Tak jsem po dlouhé době provedla něco, za co se musím stydět. Ne že by se mi to nikdy nestalo, ale už jsem se naučila v životě chodit obezřetně a nešlapat do nastrčených ho.en, ale obloukem se jim vyhnout. Taky si zachovávám nějaké dekorum a úroveň.
Sice mám nejraději tepláky, triko, culík, pivo, špagety, rozpustné kafe u kámošky a lidi, kteří mluví, jak jim zobák narostl, ale život mě zavál do hoooch společnosti. Naštěstí jen pracovně. Dělám již několik let šéfovou administrativního oddělení jedné nadnárodní společnosti. Mám pod sebou dvacet lidí a kromě toho jsem i pravou rukou tzv. CEO – což je velmi distingovaný pán kolem padesáti, vzdělaný, slušný, ale pes na lemply a nemakačenka. Vytáhl si mě cca před osmi lety z davu a naučil mě spoustu věcí. Dal mi šanci, aniž by po mě kdy sáhnul jako po ženě. Prostě jsme profi dvojka, respektujeme se a já jsem mu za spoustu věcí vděčná. Díky němu jsem byla nucena se naučit chovat podle bontonu, jíst tím správným příborem, vést konverzaci, umět jednat s vysoce postavenými lidmi apod. O to raději se vždycky vracím, tam odkud jsem přišla. Nejsem ani vdaná a ani nemám děti. Je mi čtyřicet. Mám přítele, je nám stejně let a jsme stejní job idioti a nejspíš to tak i zůstane.
No a teď k tomu, co se mi stalo. Na návštěvě u kamarádky v jedné nejmenované moravské vísce jsem se opila. Slavilo se bůhví co, myslím, že nějaké kulatiny a já jsem se coby pražanda vmísila mezi bodré moraváky. Nejdříve se ke mně moc neměli, ale pak se kolem mě utvořila parta asi pěti lidí, hlavně mužů a začala dobrá zábava. Tancovala se, grilovalo a pilo. Já jsem se po dlouhé době opravdu uvolnila a pod vlivem alkoholu se zdálo být všechno tak hrozně růžové.
Ne tak mé vystřízlivění u kamarádky na kanapi. Probudila jsem se s hlavou jako střep, v oblečení, co jsem měla na sobě na oslavě a matně jsem vzpomínala, jak zábava pokračovala. Byla jsem totiž trochu umazaná. Samozřejmě jsem si pak vzpomněla... Když už jsem měla dost alkoholu, zvedla jsem se a šla jsem se trochu projít kolem rybníka. Procházela jsem, když na mě kdosi začal pískat, byl to jeden muž asi v mém věku, z oslavy. Nesl láhev vína. Dohonil mě a začali jsme si povídat. Byl příjemný a my jsme seděli u rybníka, pili víno a povídali si. Mě začala být jen trochu zima a on si ke mně přisedl a když byl tak blízko, tak mezi námi začala probíhat ta známá velmi erotická energie. Začali jsme se líbat a pak už to pokračovalo k jednou takovému "sexu na jednu noc". Vím jedno, jmenuje se Roman. Jinak nevím vůbec, ale vůbec nic. Ještě teď, a to už jsem týden v Praze, je mi stydno. Kamarádka nejspíš nic neví, ale co když se to rozkřikne, co když to ona zjistí? No říkám si, kdyby tak o mě věděl můj šéf, co jsem zač... Ale - jak si tak matně vzpomínám, stálo to opravdu za to... JINDŘIŠKA
|
. Nene, já jsem jen pouhej glosátor, titul spisovatel si zatím nezasloužím. Ale děkuju 
. 
