Na zpáteční cestě už se mně, "mazákovi", nic nestalo, jenom ... Na hranicích z Nového Mexika do Arizony nás zastavili na váze, bylo to asi ve tři hodiny ráno a to je neobvyklé, protože v tu dobu oni normálně spí.

     S kontrolou by neměl být problém, byli jsme dva na střídání za volantem a to, že já měl jen žákovské povolení je kupodivu nezajímá.

       Pak ale ta milá paní, příslušnice DOT (Department of Transportation, horší mrchy než policie),  začala počítat, jak dlouho jsme na cestě a kolik jsme ujeli a na závěr na nás přišla s otázkou: "Jak to, že jste tady, vždyť když spočítám, jak dlouho jedete a průměrnou rychlost, máte být touto dobou v Oklahoma City!" Na vysvětlenou, Oklahoma City je tak 700 mil zpět na východ. Mermomocí z nás chtěla vypáčit jak je to možné, slibovala doživotní beztrestnost a modré z nebe k tomu, ale my se nedali.

     Já vůbec považoval za nejmoudřejší být zticha a Franta jen opakoval: "Vidíte mne? Tak jsem tady. Já nevím, jak jsem se sem dostal, jeli jsme a jeli..." Když nás konečně propustila, Franta mi povídá: "To tak, já jí to řeknu a ona nám dá pokutu za rychlost". Dnes už by nám tu pokutu dali. Už nepotřebují naše přiznání, mají ten důkaz přímo v ruce. Naše palubní knihy (Log books).

     Do Los Angeles jsme dojeli za 49 hodin od odjezdu z východu, celkem 2,700 mil (4350 km) včetně zastávek na tankování a tu kontrolu. Dva dny jsme byli doma, vyspali se, snad i odpočinuli. Další cesta na východ nás vedla ještě dál než ta minulá, na sever od Bostonu, do North Billerica. Je tam obrovský sklad pro supermarkety Shop Rite. Sklad je hala rozměru asi tří fotbalových hřišť, kde směna nakladačů pracuje do dvou ráno, naloží jejich vlastní trailery, které povezou ráno zboží do obchodů, zaparkují je na volné ploše vedle a potom přijde čas vykládky.

     Vyloženo musí být do osmi ráno, hala bude plná a pak další směna to přeorganizuje a připraví večerní nakládku. Je smutným faktem, že žádný z těch podniků, kam jsem kdy jezdil, neměl žádné lidi na vykládku. To je práce řidičů, podniky takhle nechutně šetří peníze. Když chce řidič vyložit, ať si to vyloží sám.

     Protože je placen za ujeté míle, vykládá trailer zadarmo, jen aby zase naložil a jel. Každý píše tuhle dobu do palubní knihy jako že spal, řidič totiž smí pracovat 70 hodin během posledních osmi dnů. Překračují to ale všichni, protože za současné situace to jinak nejde.

     Pokud nebude lhát, podnik mu nedá příští náklad, bude víc stát, než pojede a nejvýš za tři týdny dá výpověď sám. Vyhodit ho totiž za tohle nemohou. Všude jsou k najmutí vykladači, kteří pro vás trailer vyloží, ale musíte jim zaplatit. Většina podniků tohle řidičům proplácí, ale protože byl Franta nenažranej, vyložili jsme náklad sami a pak jsem mu musel napsat potvrzení, že jsem Ramon Gonzales a že mi zaplatil šedesát dolarů.